90 let mauzolea v Benešově a bitva na Drině

V Benešově se nachází dvě mauzolea, přímo na Novém hřbitově je to mauzoleum s ostatky vojáků z první světové války a druhé, v jeho těsné blízkosti, pro padlé z druhé světové války. Dnes uplynulo přesně devadesát let od slavnostního předání mauzolea s obětmi první světové války veřejnosti. 

Na benešovském hřbitově bylo pohřbeno 236 vojáků, kteří zemřeli v průběhu první světové války většinou v místní nemocnici. Jednalo se především o vojáky rakousko-uherské armády, z velké části sloužící u c. a k. pěšího pluku č. 102 (Benešov), a několik ruských a italských válečných zajatců. Ve třicátých letech 20. století se jejich hroby nacházely v neutěšeném stavu, a tak přišla myšlenka na stavbu mauzolea, kam by byly všechny ostatky přeexhumovány a pietně uloženy. Realizace výstavby byla městskou radou Benešova předána 4. prosince 1933 spolku bývalých příslušníků c. a k. pěšího pluku č. 102, oficiálně nazvaného Podpůrný a vzdělávací spolek kamarádů benešovských, založenému roku 1930 (spolek vydával i vlastní časopis Stodruhák). Plány mauzolea pocházely z dílny architekta J. Mareše a pomník vytesal J. Švimberský. V první fázi bylo do mauzolea uloženo 193 padlých, jejichž exhumaci realizovali vojáci z pěšího pluku 48, který byl v Benešově posádkou. Ostatky byly dávány do malých exhumačních rakviček (75 cm x 30 cm x 30 cm), které byly očíslovány a seznam uložen na městském úřadě v Benešově. Na hřbitově bylo ponecháno 43 hrobů, z toho ve 32 byli pohřbeni vojáci původem z území Itálie a předpokládala se jejich repatriace do vlasti (nakonec k ní nedošlo), a 11 hrobů bylo placeno příbuznými. V současné době v mauzoleu v Centrální evidenci válečných hrobů evidujeme 225 pohřbených, jedná se o 193 vojáků z první fáze a vojáky původem z území Itálie.

Samotné slavnostní předání dne 9. září 1934 bylo velkolepou akcí, na hřbitov směřoval průvod cca 1500 lidí od táborských kasáren a na samotném hřbitově se nakonec sešlo na 3000 lidí. Účastnily se různé spolky a tělovýchovné organizace, vojenská kapela a čestná stráž společně s čelními představiteli města Benešov v čele se starostou Josefem Steindlerem. Samozřejmě nechyběli ani váleční veteráni a zástupci jejich sdružení. Datum slavnosti nebylo zvoleno náhodou, již den předtím, 8. září, se konal vzpomínkový večer za padlé „Stodruháky“ u příležitosti 20. výročí těžkých bojů v bitvě na Drině. 

Bitva na Drině začala 8. září 1914 a c. a k. pěší pluk č. 102 utrpěl hned na jejím počátku těžké ztráty, právě ve dnech 8. a 9. září 1914. V ranních hodinách 8. září začal VIII. „pražský“ sbor překračovat řeku Drinu a útočit na srbské pozice s cílem vytvořit předmostí pro rozvinutí nové ofenzívy na srbské území po prohrané bitvě na Ceru. V čele jednotek, které začaly řeku překračovat, byl právě c. a k. pěší pluk č. 102 a c. a k. pěší pluk č. 28 (Praha). Rakousko-uherské síly se na druhém břehu řeky ocitly pod těžkým útokem, což jim neumožnilo plně se rozvinout a vytvořit předmostí. Druhý den následoval rozkaz k ústupu zpět do výchozích pozic. Při ústupu vypukl zmatek a mnoho vojáků se utopilo. Podle dobové literatury se ze 4 000 vojáků c. a k. pěšího pluku č. 102 vrátilo do původních postavení přibližně 700, dalších 2 500 se mělo utopit a zbytek byl raněn či padl do zajetí. Na boje vzpomínal i jejich přímý účastník E. E. Kisch: „Úterý 8. září 1914 Brodac, kolem nás nosí na nosítkách raněné a umírající od stodruhého a osmadvacátého, jiné podpírají v chůzi, někteří jdou sami s rukou v obvazu. Čtyřspřežní sanitní vozy od zdravotního stanoviště 9 pro pěchotu jedou prázdné vpřed a vracejí se plné. Proud raněných, kteří se belhají pěšky, se tím nemenší. Z masa vyčnívají střelami roztříštěné kosti, z tváří visí kusy kůže, blůza, plášť, obvazy jsou prosáklé jediným barvivem: krví. Potom se naskýtá skupinový obraz: pomocné obvaziště 102. pěšího pluku. Leží tu mrtví, s nohama přikrčenýma bolestí, než došli vykoupení. Jeden leží na nosítkách s hlavou svěšenou doleva, jeho strnulé ruce drží fotografii mladé ženy a dvou dětí...". Vojáci, kteří tyto boje prodělali, a podařilo se jim ustoupit, museli být těžce poznamenáni, což dokazuje bezprostředně vzniklá píseň o této tragédii, nazvaná Tam na břehu řeky Driny. Tuto píseň nalezneme zapsanou v dochovaném deníku jednoho z vojáků již v říjnu 1914 (Muj Deňik od r 19 30/7 14 | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (digitalniknihovna.cz)). Samotná bitva na Drině pak pokračovala dalšími rakousko-uherskými útoky, kdy se řeku podařilo překonat a postoupit několik kilometrů na srbské území. Dne 4. října 1914 bitva skončila vyčerpáním obou stran a stabilizací fronty.

Na závěr je nutné dodat, že v současné době je v Centrální evidenci válečných hrobů MO u všech vojáků pohřbených v benešovském mauzoleu doplněno mnoho nových informací a údajů z našeho projektu digitalizace Katastru válečných hrobů z období první republiky. Jedná se o jedny z prvních výsledků zpracování digitalizovaných podkladů, které Oddělení pro válečné hroby a pietní místa dodalo zaměstnancům pověřeným vedením evidence válečných hrobů na úrovni obcí s rozšířenou působností, v tomto případě tedy ORP Benešov.

Adam Hájek

Summary:

Today marks exactly ninety years since the completion of the mausoleum in Benešov, where the remains of soldiers from World War I are buried. This memorial, built at the initiative of the former members' association of the k.u.k. Infanterieregiment Nr. 102, contains the remains of 225 soldiers exhumed from their original graves in the Benešov cemetery. The ceremony on September 9, 1934, which followed a memorial event for those fallen in the Battle of the Drina, attracted nearly three thousand people and included the participation of various veterans' associations and dignitaries. The Battle of the Drina, which began on September 8, 1914, was particularly tragic for the k.u.k. Infanterieregiment Nr. 102, which suffered heavy losses, with only about 700 soldiers remaining out of the original 4,000 after the first two days of fighting.