Bitva na Piavě

Po předcházející úspěšné ofenzívě rakousko-uherských a německých sil ve dvanácté bitvě na Soči (Bitva u Caporetta) v říjnu až listopadu 1917 byla italská vojska nucena ustoupit z obraných pozic na řece Soči na novou obrannou linii na řece Piavě. Její prolomení a další postup rakousko-uherských sil do nitra Itálie měla zajistit právě ofenziva zahájená 15. června 1918. Již od počátku se však celá operace potýkala s nedostatečným zásobováním a nepřízní počasí (řeka Piava byla rozvodněná). Konečně ani rozdělení útočících sil do dvou směrů, kdy jedné skupině vojsk velel polní maršál Conrad von Hötzendorf a druhé polní maršál Svetozar Boroeviće de Bojna, nebylo ideální, jelikož nebyl určen směr hlavního úderu a mezi oběma veliteli panovala značná rivalita. První skupina útočila z hor směrem na Vicenzu, zde proti rakousko-uherským vojskům stály nejen italské jednotky, ale i britské a francouzské. Útok v tomto směru ztroskotal již 15. června, kdy se nepodařilo prolomit jádro italské obrany na Monte Grappa, a následujícího dne iniciativu převzala spojenecká vojska. Těžiště bojů se přesunulo na řeku Piavu, kde útočila Boroevićova skupina. V řadách italských obránců zde bojoval i I. prapor 33. československého střeleckého pluku a 6. rota 39. československého střeleckého pluku (doplněná z 31. československého střeleckého pluku). Hlavní směr útoku této skupiny směřoval na Treviso. Po počátečních úspěších a získání předmostí na pravém břehu řeky Piavy se rakousko-uherské síly vyčerpaly a ve dnech 19. – 20. června navíc musely odolávat silným italským protiútokům. Dne 20. června vydal císař Karel I. rozkaz k ústupu na levý břeh Piavy, který byl proveden ve dnech 22. – 23. června 1918. Rakousko-uherská ofenziva tím definitivně skončila. 

Rakousko-uherská strana měla celkové ztráty cca 115 000 mužů, obránci ztratili cca 85 000 mužů. V rámci ztrát rakousko-uherské armády se odhadují počty vojáků původem z našeho území na 45 000 – 50 000, tedy skoro 50 procent celkových ztrát rakousko-uherských sil v této osmidenní bitvě. Ztráty legionářů byly taktéž vysoké vzhledem k jejich počtu, z 33. československého střeleckého pluku padlo 83 mužů a 18 bylo zajato, z nichž 1 přežil a zbytek byl popraven. Zmíněná 6. rota 39. československého střeleckého pluku byla zničena celá, a ti kteří nepadli, byli ubiti nebo popraveni (15 mužů), z celkového počtu 40 mužů přežili jen 3 legionáři.

V místech bojů vzniklo mnoho různě velkých vojenských pohřebišť obou znepřátelených stran. Ve třicátých letech italská vláda prováděla soustřeďování ostatků všech padlých bez rozdílu příslušnosti k bojující armádě do velkých osárií. Připomeňme si tedy dvě z nich, ve kterých se nachází ostatky padlých z Bitvy na Piavě. První z nich je největší italské vojenské osárium z první světové války, které se nachází na vrcholu Monte Grappa (Sacrario militare del monte Grappa), o nějž se vedly těžké boje, jak bylo výše uvedeno. Celkově se v horském masivu podle průzkumu z roku 1920 nacházelo na 140 menších hřbitovů s ostatky cca 40 000 padlých. Stavba byla dokončena a slavnostně otevřena 22. září 1938. Památník stavělo na 3 000 dělníků dle návrhu architekta Giovanniho Greppi a sochaře Giannina Castiglioni. Stavba je rozdělena na dva sektory, v rakousko-uherském je pohřbeno 10 295 padlých a jen 295 je známo jménem. V italském sektoru se nachází ostatky 12 615 padlých, z toho jménem je známo 2 283.

Odkaz do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-39322&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=31&lim=Monte%20Grappa&st=0&

Druhé osárium se nachází v Roveretu (Sacrario Militare di Castel Dante), jsou zde pohřbeni nejen rakousko-uherští a italští vojáci, ale i českoslovenští legionáři. Osárium bylo postaveno na místě původního vojenského hřbitova taktéž podle návrhu architekta Giovanniho Greppi a sochaře Giannina Castiglioni. K slavnostnímu otevření došlo dne 4. listopadu 1938. Je zde pohřbeno přes 20 000 padlých. 

Odkazy do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-370&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-369&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-37543&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

Na závěr je třeba připomenout osud popravených československých italských legionářů, jejich ostatky byly po válce vyzvednuty a se všemi poctami byly uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze. Vzniklo tak Čestné pohřebiště popravených italských legionářů, které se dochovalo do dnešní doby. 

Odkaz do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=7a0bb4db-9762-4aaf-96e8-e0321d394fa5