Dobytí Kazaně 7. srpna 1918

Boje vedené československými legionáři v Rusku od konce května 1918 měly původně vést jen k otevření Transsibiřské magistrály pro ústup jejich ešalonů do Vladivostoku a následné transporty na frontu do Francie. V dobytých městech se ale vlády začala ujímat demokratická politická reprezentace a kolem ní začaly vznikat vojenské jednotky snažící se o vyvrácení bolševické vlády nad Ruskem. Po dobytí Samary se 8. června 1918 ve městě ustanovila vláda Komuče (z ruské zkratky pro Výbor členů Ústavodárného shromáždění) a legionáři byli opakovaně žádáni, aby její Národní armádě pomohli v boji proti bolševikům. Legionáři tak obrátili část sil zpět západním směrem. Jednotky ruské Národní armády a Čechoslováků osvobodily 22. července 1918 Simbirsk a těchto cca 1400 mužů pod vedením ruského plk. Alexandra Petroviče Stěpanova, úředně stále velitele 1. čs. střeleckého pluku, se chystalo na další operace. Na začátku srpna do Simbirsku dorazili poslové z bolševiky ovládané Kazaně, kteří slibovali, že ve městě čeká 5 000 ozbrojených mužů, kteří při přiblížení sil povstanou a následně budou sami chránit Kazaň před bolševiky. Bolševický velitel východní fronty Jukums Vacietis měl ve městě a okolí k dispozici asi 5000 mužů a ohromné množství materiálu. Plukovník Stěpanov se rozhodl na město bez větších prodlev zaútočit. Zamítavý rozkaz ze štábu v Samaře neuposlechl. 

Zajišťovací skupina 250 mužů a 2 děl ppor. Kutlvašra vyrazila na sever ke Kazani pěšky 31. července 1918 po západním břehu Volhy. Následující den narazila na bolševický oddíl 300 mužů, 2 děl a 2 obrněných automobilů táhnoucí na Simbirsk. Legionáři obrátili početnější a lépe vybavené bolševiky na útěk a v následujících dnech dobyl Kašinku a Bujinsk, čímž ovládl silnici na Kazaň, a přístav Tetjuši na Volze. Zde se k nim 4. srpna připojili nečekaní spojenci – prapor srbských dobrovolců pod vedením mjr. Matii Blagotiče, který uprchl z internace v Kazani.

Hlavní Stěpanovovy síly v počtu 1000 mužů pod vedením ruského pplk. Vladimíra Kappela a československého por. Jana Jiřího Švece vypluly 1. srpna 1918 po Volze na 20 říčních lodích. Stěpanovy síly obsadily 3. srpna přístav u Spaska a následující den Bogorodsk, kde získaly množství zbraní a munice a dalších 10 lodí. U ústí řeky Kamy zajali loď s 300 bolševiky a 5. srpna se část sil vylodila na západním břehu v Nižném Uslonu, odkud pronásledovala bolševiky dále na severozápad a pronikly až k Vrchnému Uslonu naproti Kazani. Hlavní síly se za zvuků hudby a lodních píšťal vylodily 6. srpna 1918 na levém břehu jižně od Kazaně a po rozvinutí za podpory děl umístěných stále na lodích začaly pozvolna vytlačovat bolševiky ze vsí před Kazaní. Ve chvíli, kdy se postup zastavil pro silný odpor, dorazila nečekaná posila. František Langer na boje o samotné město vzpomínal: „K polednímu dojela devátá rota, která přivedla s sebou Srby. Postavili se též do centra. … Naši nebyli v boji nikdy pomalými. Nyní nalezli v Srbech spolubojovníky ještě žhavější. Srbský temperament naše roty ihned přijaly za svůj.“ Během dne byla dobyta jihovýchodní část města, včetně nádraží, kde byla opět získána bohatá kořist. Navíc skupina československých legionářů, zajišťující protější břeh Volhy, zjistila, že nepřítel pravý břeh opustil a přeplavila se do Aračkina, čímž odřízla ústup z Kazaně na západ, k Moskvě. Boje pokračovaly i v noci. Skupina z Aračkina ovládla severozápad města a Srbům se podařilo donutit ke kapitulaci asi 600 Lotyšů z posádky pevnosti. Následující den zahájily spojené československo-rusko-srbské síly nový útok na bolševiky ve městě a ti začali v panice prchat z města na východ. Během dobývání Kazaně měli českoslovenští dobrovolci pouze 2 padlé a 7 raněných. Oba padlí byli z 1. střeleckého pluku. Dne 5. srpna padl vojín 3. roty Tomáš Hubáček z Putimi, okr. Písek. Druhý den padl vojín 11. roty Karel Hodek z Rasošky, okr. Pardubice.

Ruská Národní armáda a legionáři získali ve městě ohromnou kořist. Bolševici měli ve městě jedny z největších skladů v Povolží. Největší úspěch, kromě dobytí samotného takřka 200 000 města, ale bylo získání ruského státního zlatého pokladu, který umožnil vybudovat armádu Komuče a později udržovat armádu diktátora Kolčaka. Město vítalo osvobození, ale legionář Jindřich Dostál po 12 letech vzpomínal: „Očekávali jsme, že osvobozené město zahájí usilovnou činnost ku zbudování vojenských částí, které by naše značně prořídlé řady v případě, že by nepřítel se zmohl k opětnému vzetí Kazaně, posílily a zatím fungovala jen divadla, hudba a kina.“ Ze slibovaného vyzbrojeného 5000 kazaňského vojska se vyklubalo 1500 nevycvičených mužů, kteří utíkali z pozic. Rudá armáda zahájila silami 2. a 5. armády znovudobytí Kazaně 10. srpna 1918. Srbové ztratili bojového ducha, když při jednom výpadu zemřel jejich milovaný mjr. Blagotič. Legionáři museli převzít i jejich úsek a nadále drželi frontu v okolí města proti neustále sílícímu příboji bolševických sil. Šlo o jednu z nejtragičtějších epizod československého boje v ruské občanské válce. Posily nepřicházely, ruský štáb města především slavil a v legionářském vojsku začala růst deziluze. Během následných 33 dnů bojů zemřelo či padlo „za cizí město“ dalších 61 legionářů a 218 jich bylo raněno. Město bylo evakuováno v noci z 9. na 10. září 1918.

Od října 2013 připomíná 63 padlých, nezvěstných a zemřelých československých legionářů z dobývání, a především následné obrany Kazaně pomník na vrchu Sokolka nad obcí Vrchnij Uslon. Pomník byl vybudován dle návrhu akademického malíře Pavla Holého z Vojenského historického ústavu a sestává ze tří částí: vyhlídkové terasy na řeku a město Kazaň, vysokého betonového vstupního portálu a pietního místa symbolizujícího zákop, kde jsou umístěny mramorové desky se jmény obětí. Během odhalení 24. října 2013 byl představen plán místní samosprávy na vybudování historicko-krajinného „parku pamětí“ Sokolka, který měl celý vrchol upravit, zvýraznit zachované zákopové systémy na vrcholku a vztyčit pylon připomínající padlé „syny vlasti“ v období občanské války. Po 11 letech ruské padlé připomíná stále pouze malý betonový pomník v podobě pravoslavného kříže.

Pomník na vrchu Sokolka nad obcí Věrchnij Uslon v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=RUS-36450

Summary

Czechoslovak legionnaires in Russia supported anti-Bolshevik forces and aimed to open the Trans-Siberian Railway for their retreat to Vladivostok. On August 1, 1918, Colonel Stepanov's forces, along with Czechoslovak troops, sailed on the Volga towards Kazan. They captured key locations on the road to Kazan, including the city itself, where they acquired a golden treasure and significant loot. A memorial on Sokolka Hill commemorates the fallen legionnaires from the Battle of Kazan, designed by academic painter Pavel Holý.