- 10.6.2024
Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 v obci Světec v okrese Teplice. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a následně v Paříži spolupracoval s Alfonsem Muchou a studoval grafické techniky v soukromých ateliérech. Po návratu do Prahy roku 1903 Preissig působil jako ilustrátor a grafik, v roce 1905 si založil vlastní ateliér a tvořil ve stylu secese. Jeho práce byla charakteristická kombinací dekorativních prvků a inovativního použití písma. Jedním z jeho nejvýznamnějších příspěvků do světa grafického designu bylo vytvoření několika originálních typografických písem, které se staly základem pro moderní českou typografii. Mezi jeho nejznámější písmo patří například Preissig Antikva - první realizované původní československé typografické písmo. V roce 1910 se Preissig společně se svou rodinou přestěhoval z finančních důvodů do Spojených států amerických, kde vyučoval na několika uměleckých školách, včetně Wentworth Institute of Technology v Bostonu. Zde pokračoval ve své práci na grafických návrzích a ilustracích, a zároveň se aktivně zapojil do politického a kulturního dění.
Preissigova hvězdná hodina nastala především v druhé polovině roku 1917, kdy jej oslovili členové odbočky Československé národní rady v New Yorku a Československého národního sdružení v Americe, aby vytvořil soubor dvanácti propagačních plakátů pro nábor dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Tato jedinečná série linorytů, pro jejichž textovou část Preissig vytvořil speciální typ verzálek neboli „plakátové písmo“, vyvolala ve Spojených státech značný ohlas, plakáty se v tisícových nákladech tiskly rovněž ve Francii a Itálii. Preissig vedle plakátů navrhl propagační pohlednice pro československé legie ve Francii, Rusku a Itálii. Po první světové válce sérii plakátů používali učitelé ve školách jako didaktickou pomůcku při výuce dějepisu.
Vojtěch Preissig s manželkou Irenou a s třemi dcerami se vrátil do Československa až v roce 1931. Umělecky se posunul k abstraktní malbě, věnoval se knižní ilustraci a pedagogicky působil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, dokonce mu kurátoři v roce 1933 uspořádali v Topičově salonu úspěšnou retrospektivní výstavu a ve Světci u Bíliny bylo otevřeno Preissigovo museum. Na konci 30. let Preissig profesně působil i v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Po nástupu nacistů k moci v březnu 1939 neváhal a opět se zapojil do hnutí odporu – tentokrát ilustroval ilegální časopis „V boj“, jež společně s dcerou Inkou vydávali.
V září 1940 však gestapo zatklo jak Vojtěcha, tak i jeho manželku Irenu – dostala dvouletý trest – a především dceru Inku, již provdanou Bernáškovou, kterou nacisté 26. srpna 1942 popravili. Preissiga nejprve nacisté drželi ve vyšetřovací vazbě v Gollnově, poté v Drážďanech a na Pankráci, odkud jej nakonec deportovali do koncentračního tábora Dachau, kde jej nutili k práci v dílně špičkových padělatelů, vyrábějících pro nacisty falešné dolary a libry. Na tomto smutném místě život Vojtěcha Preissiga vyhasl dne 11. června 1944.
Poválečnou, a především poúnorovou recepci Preissigova díla můžeme označit za tragickou, neboť nedbalým přístupem Národní galerie k pozůstalosti v ateliéru, skončila její část v popelnici. V současnosti Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze pečuje o 700 Preissigových prací, na podzim 2008 uspořádalo výstavu jeho díla v Clam-Gallasově paláci v Praze a společně s Pražskou edicí vydaly publikaci „Vojtěch Preissig. Pro republiku!“, jejíž jádro tvoří právě Preissigova angažovaná tvorba. V říjnu 2023 u příležitosti 150. výročí Preissigova narození Muzeum československých legií připravilo výstavu, na níž byly vystaveny Preissigovy osobní předměty, výtvarné pomůcky, původní štočky či originální tiskařský stroj, dovezený v roce 1931 ze Spojených států.
Odkazy na pietní místa vážící se k Vojtěchu Preissigovi i jeho dceři Ince Bernáškové v Evidenci válečných hrobů.
Odkaz pro pomník na Roztylském náměstí na Praze 4:
Odkaz na pamětní desku vzdávající hold odbojové činnosti V. Preissiga a jeho dcery Inky umístěné na obytném domě na Praze 4:
Odkaz na pamětní desku, která je umístěna v budově Základní školy na Praze 4:
Odkaz na soubor dvou pamětních desek, které se nacházejí na zdi zámku ve Světci, v Ústeckém kraji:
Portrét Vojtěcha Preissiga
Ikonický vlastní autoportrét, barevný linoryt
Registrační karta V. Preissiga v KT Dachau s údajem o jeho úmrtí
V. Preissig: návrh československé státní vlajky z roku 1919. Čtyři modré hvězdy představují Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko
V. Pressig: Plakát „Už Slovensko vstáva, putá si strhává“ z roku 1918, především jeho textová část, vyvolala mezi krajany ve Spojených státech širokou debatu
Jedna z Preissigových vojenských pohlednic
Ukázka Preissigova odbojového letáku, tentokrát z druhoválečného období
Malba „Kruhy“ se nachází ve sbírkách Národní galerie Praha
Barevný dřevoryt „Kaktus“
Muzeum čs. legií uspořádalo na podzim 2023 výstavu u příležitosti Preissigova 150. výročí narození. Na fotografii zachycující ukázky Preissigova angažovaného umění zahlédneme nejznámější portrét jeho dcery Ireny „Inky“ Bernáškové
Výjimečnost Preissigova uměleckého přínosu na poli grafiky připomíná publikace Uměleckého průmyslového muzea a Pražské edice: „Vojtěch Preissig, Pro republiku!“
Pomník připomínající i Vojtěcha Preissiga a jeho dceru Inku Bernáškovou na Praze 4
Pamětní deska připomínající protinacistickou odbojovou činnost V. Preissiga a I. Bernáškové
Soubor dvou pamětních desek, které najdeme na budově zámku v Preissigově rodišti, v obci Světec v Ústeckém kraji
