Ladislav Vácha – Olympionik umučený gestapem

Ladislav Jan Vácha (Wacha) se narodil 21. března 1899 ve Starém Brně do rodiny úředníka Ladislava Wáchy a jeho manželky Aloisie, rozené Hausmannové. Již jako mladý začal cvičit v brněnském Sokole. V roce 1920 se umístěním na třetím místě na přeborech Československé obce sokolské kvalifikoval na VII. olympijské hry v Antverpách. Gymnastické družstvo, jehož byl členem, se umístilo na čtvrtém místě. O dva roky později, 20. srpna 1922, se v Brně oženil s jednadvacetiletou úřednicí Zemské správy politické Marií Blablovou. Manželům se narodila v roce 1933 jediná dcera. V roce 1922 pracoval jako strojní zámečník a v roce 1926 jako strojmistr na dráze. Na další olympiádě v roce 1924 v Paříži vybojoval dvě bronzové medaile – za kruhy a šplh. Úspěchů dosahoval také na mistrovstvích světa. V roce 1926 v Lyonu jeho družstvo získalo zlatou medaili a jako jednotlivec skončil třetí ve víceboji. Tehdy jej získal pro svoji zlínskou firmu Tomáš Baťa. Ladislav Vácha se dostal do vrcholové formy. Sokolský cvičitel F. Erben na Váchu v Lyonu vzpomínal slovy: „Povaha veselá, samorostlá, ale nikoli lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i v cizině mezi cvičenci je velmi oblíben. Je silný, smělý a všestranně nadaný. Na kruzích nemá vůbec soupeře ve světě tělocvičném. On si doslovně pohrává se všemi výdržemi, ať je to na kterémkoli nářadí. Je nespolehlivějším ze všech našich závodníků.“

Na IX. olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928 zvítězil v cvičení na bradlech. Stal se tak historicky druhým československým olympijským vítězem. Na stejné olympiádě vyhrál také dvě stříbrné medaile – za kruhy a gymnastická družstva. Váchův celkový zisk jedné zlaté, dvou stříbrných a dvou bronzových medailí na olympijských hrách překonal teprve legendární Emil Zátopek v 50. letech. Ladislav Vácha byl v roce 1929 členem zájezdu vzorového družstva Československé obce sokolské do amerického Chicaga a v srpnu 1930 obdobného zájezdu na polskou Volyň. Nejpozději v roce 1930 byl již náčelníkem sokolské jednoty ve Zlíně a pracoval ve vrchové manipulaci Baťových závodů. Na Mistrovství světa v Lucemburku 1930, i přes vymknutí nohy, pomohl opět získat týmovou zlatou medaili. Jako jednotlivec tehdy skončil na bronzové pozici opět za cvičení na bradlech. To bylo naposledy, kdy působil ve vrcholovém sportu. Nadále cvičil mládež ve Zlíně, navštěvoval školy v okolí a stal se dvakrát náčelníkem místní sokolské župy. 

Po okupaci v březnu 1939 byla zlínská sokolovna dočasně přeměněna v kasárna německé ozbrojené moci a zakázána veřejná cvičení. V září v souvislosti s vypuknutím druhé světové války došlo k zatýkání rukojmích i z řad sokolstva. Sokol ale dokázal tato příkoří překonat a pokračoval ve své práci. Vznikla organizace Obec sokolská v odboji, která se snažila především sbírat zpravodajské informace a opírala se o sokolské župy. Ladislav Vácha v tuto dobu pracoval jako technický úředník u firmy Baťa a žil v Loukách nad Dřevnicí (od roku 1938 součást tzv. Velkého Zlína). Trénoval nadále mládež a organizoval sportovní závody. Do odboje se zapojil dle svědků prostřednictvím br. Stanislava Indrucha z Valašského Meziříčí. Protektorátní vláda zastavila činnost Sokola v dubnu 1941 a 11. října 1941 byl Sokol rozpuštěn. Rozpuštění předcházela vlna zatýkání sokolských představitelů. V září 1941  gestapo Váchu poprvé zatklo a věznilo jej do října téhož roku v Uherském Hradišti. 

Pro podezření z odbojové činnosti gestapo Váchu 25. března 1943 zatklo podruhé, tentokrát jej věznilo v Kounicových kolejích či, dle starších verzí, na Špilberku. Navzdory výslechům a mučení mu gestapo nic neprokázalo a s podlomeným zdravím jej propustilo domů dne 10. května 1943. Jeden z předních česko-slovenských olympioniků zemřel na následky věznění 28. června 1943 v Loukách nad Dřevnicí. Zanechal po sobě manželku a desetiletou dceru. Podle nepotvrzené verze příběhu z roku 1968 zemřel ve chvíli, kdy jej šlo gestapo zatknout potřetí.

Ladislav Vácha byl pochován na hřbitově v Loukách nad Dřevnicí. Jeho pohřeb v roce 1943 se stal manifestací místního sokolstva. Gestapo během pohřbu zadrželo šest osob. Jeho památku oficiálně a slavnostně uctilo zlínské sokolstvo 1. července 1945 poutí od sokolovny k jeho hrobu. Ve Zlíně nalezneme na jeho počest pojmenovanou ulici L. Váchy. Brněnský sokol pořádá Memoriál Ladislava Váchy. V roce 1997 byl vyhlášen jedním z nejlepších deseti sportovců století Zlína a v roce 2017 obdržel cenu města Brna a bylo mu uděleno Čestné občanství města Brna. Kromě vlastního hrobu s ostatky na hřbitově v Loukách je připomenut také na katafalku obětí druhé světové války na tamním hřbitově a na památníku obětem druhé světové války ve zlínském parku Komenského.

Odkaz na hrob Ladislava Váchy v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7213-57574

Kenotaf na hřbitově Louky v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7213-21858

Památník obětem 2. světové války ve Zlíně v parku Komenského v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7213-1254

Zdroje:

Vojenský ústřední archiv v Praze, osvědčení dle zákona č. 255/1946 Sb. č. j. 27315/66

BOSÁK, Emanuel. Stručný přehled vývoje sportovních odvětví v Československu, 1. díl: Příspěvek k historii československého organizovaného sportovního hnutí. Praha: Olympia, 1969

BLAŽEK. Ladislav Vácha. In: Zpravodaj Zlín č. 20 1994, s. 8.

ČINČOVÁ, Yvona. Galerie významných osobností: Ladislav Vácha. In: Noviny pro Zlínsko: Nedělník. 7. 4. 2000, s. 1. 

KOLÁŘ, František. Kdo byl kdo: Naši olympionici. Praha: Libri, 1999, s. 329-330.

RYBÁR, Ctibor. První stříbrná a desátá zlatá. In: Československý voják, 8. 7. 1964, s. 31. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:47bc63a2-9cee-11eb-92c0-001b63bd97ba

SUCHAN, Ondřej. Pohnuté osudy: Medailí jako Zátopek. Gymnasta Vácha zemřel po výslechu gestapem. Lidovky.cz, 7. 12. 2015. On-line: https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-gymnastu-vachu-vyslychalo-gestapo-par-dni-po-propusteni-zemrel.A151206_182045_lide_ELE

FIŠER, M. Zlatý „Véval“ Ladislava Váchy. In: Československý sport, 24. 6. 1968.

Matrika narozených Brno-Staré Brno u Nanebevzetí Panny Marie č. 17142. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/8015?image=216000010-000253-003381-000000-017142-000000-00-B03851-00100.jp2

Matrika oddaných Brno-Staré Brno u Nanebevzetí Panny Marie č. 17171. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/8036?image=216000010-000253-003381-000000-017171-000000-00-B03732-00700.jp2

Matrika zemřelých Zlín č. 5091. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/12230?image=216000010-000253-003371-000000-005091-000000-00-00290.jp2

Encyklopedia města Brna. On-line: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5746

Vůně jeho života: Ladislav Vácha In: ŠUPICH, Zvonimír. Zátopek a ti druzí: galerie čs. olympijských vítězů. Praha: Olympia, 1986, s. 12-17.

Ladislav Vácha. Brno.cz. On-line: https://www.brno.cz/w/ladislav-vacha

Ladislav Vácha. Olympedia.cz. On-line: https://www.olympedia.org/athletes/31213

Družstvo ČOS do Lucemburku. In: Národní osvobození, 5. 5. 1930. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:f83ad6b0-62af-11e1-810c-0013d398622b

Vácha Ladislav. Olympic.cz. On-line: https://web.archive.org/web/20100203083109/http://www.olympic.cz/cz/cesky-olympijsky-tym/406/vacha-ladislav

Za Ladislavem Wáchou. In: Zlín: časopis spolupracovníků Baťa, 2. 7. 1943, s. 3.

Zájezd zlínského Sokola do Volyně. In: Lidové noviny, 17. 8. 1930.

Zlínské noviny, 21. 11. 1997. s. 8.

Zopakujeme v Mnichově Mexiko?: 1140 čs. sportovců přivezlo z letních olympiád 102 medailí. Obrana lidu: list Československé armády. Praha: Naše vojsko, 3. 8. 1972. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:14a838dc-fd9b-4b16-a0ac-25fe15fec87a