Operace Roblička I.

Vendelín Roblička se narodil 13. října 1921 v Jezeřanech na Znojemsku jako první dítě do smíšené česko-německé rodiny zedníka Matěje Robličky a jeho ženy Marie roz. Zawinul. Rodina se často stěhovala a rozrůstala. Do roku 1938 měl Vendelín sedm sourozenců. V roce 1933 se jako pomocná síla seznámil na letním táboře dětí armádních gážistů v Šumvaldě s rotmistrem a bývalým ruským legionářem Janem Golešem a jeho synem Miroslavem. Jan Goleš rodinu v následujících letech všemožně podporoval a Vendelínovi slíbil, že jej dostane do armády. Vendelín vystudoval německou obchodní školu ve Znojmě a na podzim 1938 se dle vyprávění zapojil do hlídek proti henleinovcům. Otec byl v tu dobu mobilizován do československé armády. Po mnichovských událostech zůstala rodina na Němci zabraném území. V prosinci 1938 Vendelína Robličku údajně nuceně určili jako dobrovolníka na práci pro válečné potřeby do firmy Siemens a Schuckert v Norimberku. V červnu 1939 onemocněl z nedostatečné a nevhodné stravy a 27. srpna 1939 uprchl k rodičům. Skrýval se, ale po třech týdnech jej zadrželi a byl nasazen na likvidaci opevnění v pohraničí. V lednu 1940 byl mobilizován k pozemnímu personálu německé Luftwaffe. Mezi létající personál nebyl přijat jako politicky nespolehlivý, kvůli útěku z válečného průmyslu v srpnu 1939.

Vendelín Roblička se účastnil invaze do Sovětského svazu a od 11. srpna 1941 sloužil na letišti Sešča u Brjansku jako svobodník zásobovací služby v kuchyni a jídelně. V roce 1942 povýšil na vrchního svobodníka a stal se účetním ve štábu leteckého okruhu 21/XI. To již několik měsíců pracoval pro Sověty. Během služby v kuchyni se seznámil s pomocnicí Annou Morozovou, fakticky důstojnicí sovětského letectva a sovětskou partyzánkou, a od října 1941 začal postupně pomáhat odboji. Z personálu letiště s partyzány spolupracoval ještě Hubert Herna, další odvedenec z Československa, a čtyři odvedení Poláci. Odbojáři pomohli dodanými informacemi zdárnému bombardování letiště v roce 1943 a v několika případech umístili do letounů na letišti magnetické miny, které explodovaly během letu. Roblička partyzánům předával hesla, dvakrát je informoval o chystané německé kárné výpravě a ke třetí kárné výpravě dokonce partyzánům předal v kopii operační rozkaz. Jeho kladný vztah k místním obyvatelům neunikl pozornosti nadřízených a za sbratřování se sovětskými zajatci a obyvatelstvem byl 18. srpna 1943 potrestán převelením k trestné rotě. Úkolem trestné roty, kam byl odvelen, bylo kladení min v bažinatém terénu v pásmu nikoho. Při předstíraném zranění nohy a za použití dříve odcizených úředních obálek, z trestné roty uprchl a zamířil k 1. kletňanské partyzánské brigádě, s kterou spolupracoval již na letišti. S partyzány vyčkal příchodu Rudé armády, do které vstoupil. 

V Rudé armádě Vendelín Roblička sloužil jako tlumočník na štábu Západního frontu ve Smolensku, ale 23. října 1943 si jej vyžádala rozvědka generálního štábu Rudé armády do Moskvy. Od podzimu 1943 prodělával výcvik strategické rozvědky. Obsahem školení byla historie vojenského zpravodajství a špionáže, topografie, rádiový a spojovací výcvik, šifrování, boj z blízka, vytváření agenturních organizací a získávání zpráv, střelba a padákový výcvik. Roblička se přitom stihl také 15. dubna 1944 oženit s Jekatěrinou Michalcovovou. Po absolvování kurzu byla Robličkovi propůjčena hodnost kapitána Rudé armády a byl jmenován agentem-rezidentem pro oblast Československa. 

První seskok do okupovaného Československa provedl v noci ze 7. na 8. července 1944 v oblasti Grygova u Olomouce. Vendelín Roblička měl civilní oděv, nové jméno Emil Benda a odpovídající padělky dokladů. Disponoval rovněž větší sovětskou radiostanicí Sever-bis, menší Sověty vyráběnou původem americkou radiostanici Tensor, pistolí FN 7,65 mm se stovkou nábojů, dýkou, hodinkami, kompasem a zásobou jídla na tři dny a ohromnou finanční částkou 1 500 000 K, 50 000 RM a 1 000 $. Dopadl nedaleko řeky Moravy a Královské obory mezi obcemi Grygov a Blatce jižně od Olomouce  –  třicet kilometrů severně od plánovaného cíle – vrchu Kleštěnec mezi Vyškovem a Kroměříží. Vysílačku Sever-bis jako příliš rozměrnou rozbil a zakopal nedlouho po přistání spolu s konzervami. O hodinky, nůž a kompas údajně přišel ještě při seskoku. Z nádraží Blatce pak odjel do Brna. Zde se ukryl v Kounicově ulici u předválečného známého Jana Goleše a pokusil se legalizovat přihlášením na policii. Chyběly mu ale přihlašovací a odhlašovací blankety. Jedna z lamp radiostanice Tensor se při seskoku poškodila a vysílačka nefungovala. Vendelín Roblička proto sesbíral různé agenturní informace, sehnal protektorátní formuláře a dokumenty a ofotil doklady používané pro policejní přihlášení v protektorátu, zakreslil do plánu Brna pozice vojenských a jiných strategických objektů, zakopal v lese u Žabovřesk finanční prostředky a nefunkční Tensor, rozloučil se s Golešovými a vydal se k frontě. Vlakem dojel do Bohumína, kde 28. července 1944 překročil hranice. Pokračoval několik stovek kilometrů pěšky, než narazil u Jaworniku Polskego na polské partyzány a ti jej dopravili do Přemyšlu, kde přešel frontu. I přes nesplnění hlavního cíle výsadku, vybudování rezidentury, byla mise úspěšná. Donesené dokumenty (především vyfocené přihlašovací a odhlašovací blankety) silně napomohly k legalizaci dalších výsadků z Východu. Navíc to nebylo naposledy, co Vendelín Roblička působil v okupovaném Československu - o jeho druhém výsadku, poválečných peripetiích a zatčení napíšeme v některém z budoucích článků.

Na motivy událostí v běloruském odboji vznikla v Sovětském svazu nejdříve kniha Ovidia Gorčakova a poté stejnojmenná čtyřdílná filmová série „Soustřeďte palbu na nás“. Na sovětských obrazovkách se seriál dočkal premiéry v únoru 1965. U nás seriál uvedla Československá televize poprvé v listopadu 1965 a podruhé v únoru 1977, v obou případech ovšem promítala verzi zkrácenou pouze na tři díly. Vendelín Roblička je v seriálu ztvárněn jako jedna z hlavních postav.

Zdroje:

ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941-1945). Cheb: Svět křídel, 2003. S. 105-106 a 149-152, 268

KOŽNAR, Zbyněk. Kdo byl V. Roblička? In: Obrana lidu, 04.12.1965. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:c60456f0-1060-11eb-b447-001b63bd97ba

KOŽNAR, Zbyněk.Komu dát příležitost. In: Lidová armáda, roč. 1968, č. 8. S. 21-22. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:b27edc5c-1596-11ee-8de4-001b63bd97ba

KOŽNAR, Zbyněk. V týlu nepřítele. In: Zápisník, roč. 1963, č.11-17.

GORČAKOV, Ovidius. Vyzyvaem ogoň na sebja. Moskva: Detskaja literatura, 1968.

MITREGOVÁ, Miluše. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009, s. 120-122. 

Matrika narozených – index Loděnice 14126a. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/10305?image=216000010-000253-003379-000000-14126a-000000-00-B03275-00150.jp2 

Městská knihovna Znojmo, Kalendárium- říjen. On-line: https://www.knihovnazn.cz/kalendarium/90-rok-2011/2380-ijen.html

PETROV, Jurij Pavlovič. Dějiny Velké vlastenecké války Sovětského svazu 1941-1945 v šesti svazcích, Sv. 3: Zásadní obrat v průběhu Velké vlastenecké války. Praha: NPL, 1964. S. 449.

MITREGOVÁ, Miluše. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009. S. 120-122.

Televizní soutěže a seriály. In: Lidová demokracie, 24.11.1965. S. 3.

Вызываем огонь на себя (фильм) On-line: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D1%8B%D0%B7%D1%8B%D0%B2%D0%B0%D0%B5%D0%BC_%D0%BE%D0%B3%D0%BE%D0%BD%D1%8C_%D0%BD%D0%B0_%D1%81%D0%B5%D0%B1%D1%8F_(%D1%84%D0%B8%D0%BB%D1%8C%D0%BC)

Valka.cz. Sešča, letecká základna Seščinskaja. On-line: https://www.valka.cz/Sesca-letecka-zakladna-Sescinskaja-RRRR-RRRR-t172259

Sovětská agenturní radiostanice TENSOR, 40. léta 20. století. On-line: https://www.vhu.cz/exhibit/11-sovetska-agenturni-radiostanice-tensor-40-leta-20-stoleti/