Památník bitvy na Ceru 1914

První boje na jihovýchodní frontě Velké války začaly rakousko-uherskou ofenzívou proti Srbsku a jeho spojenci Černé Hoře dne 12. srpna 1914, kdy první oddíly rakousko-uherské 5. armády překročily hraniční řeku Drinu. Hned od počátku kladly srbské jednotky postupujícím vojskům tvrdý odpor. Následně proběhla ve dnech 15. 8. 1914 až 24. 8.1914 rozhodující bitva nazývaná bitva na Ceru (bitva u Ceru), která skončila vítězstvím hůře vyzbrojené a slabší srbské armády. Rakousko-uherské jednotky musely postupně ustoupit do výchozích pozic za řeku Drinu a Sávu.

Těchto bojů se účastnili i vojáci rakousko-uherské armády původem z českých zemí, kteří byli především v řadách VIII. „pražského“ sboru, jenž byl součástí 5. armády, na níž ležela hlavní tíha bojů této bitvy. Kromě 5. armády se bitvy na rakousko-uherské straně účastnila ještě 6. armáda, která se měla zapojit  do bojů proti Srbům až 18. srpna, její postup byl však zdržen boji s černohorskou armádou. Výsledkem bylo zpoždění, kdy byla 6. armáda připravena zasáhnout do bojů proti Srbům až 20. srpna, tedy v době, kdy už byly pozice 5. armády neudržitelné. Třetí z rakousko-uherských armád stojících proti Srbsku byla 2. armáda, která zajišťovala pozice podél řek Sávy a Dunaje, ale vzhledem ke vstupu Ruska do války se od 18. srpna 1914 začala přesouvat do Haliče.

Srbské vítězství v této bitvě je dodnes velice oslavováno, a to především u památníku bitvy na Ceru u obce Tekeriš, který byl slavnostně odhalen 28. června 1928 za přítomnosti krále Alexandra. Slavnosti se účastnil i tehdejší náčelník generálního štábu československé armády, generál Jan Syrový. Jednalo se o velkou proklamaci spojenectví Československa a Království Srbů Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie), která byla stvrzena tím, že do hrobky pod památníkem byly kromě ostatků srbských vojáků padlých v bitvě na Ceru přemístěny i ostatky „československých“ vojáků, kteří zde padli. Jednalo se tedy o ostatky vojáků rakousko-uherské armády, kteří pocházeli z území Československa. Dnes bychom tento akt označili za zářný příklad pomníkové diplomacie. Pomník se jako válečný hrob s ostatky nachází v Centrální evidenci válečných hrobů Ministerstva obrany ČR.

V přední části památníku se nachází deska s  následujícím textem: „Nechť i tento kámen svědčí a pokolením vypráví o vysokém vědomí československých bratrů, kteří v rakouském útoku roku 1914 s písní „Hej, Slované…“ nestřílejíce ze zbraní padli. Ať z jejich krve a krve našich rytířů, se kterými zde společně odpočívají, klíčí svoboda naší i jejich otčiny. Sláva mučedníkům 28. pražského pluku!“ O popisovaném útoku se v rámci rešerší prováděných v dobovém tisku a literatuře při tvorbě tohoto článku nepodařilo nic dohledat. Dokonce ani tiskové zprávy vydané ke zmíněnému slavnostnímu odhalení se o tomto nezmiňují, a to včetně úvodního článku k tomuto tématu v periodiku Naše vojsko ze dne 15. 7. 1928. Naopak se podařilo nalézt zmínky, které naznačují, že se vše událo trochu jinak.

Předně je třeba říci, že bitvy na Ceru se na rakouské straně účastnily dva pěší pluky s číslem 28 a oba byly zařazeny v divizích VIII. „pražského“ sboru. Pražský c. a k. pěší pluk č. 28 společné armády byl součástí 9. divize, avšak nikoliv kompletně Byl zde pouze jeho II. prapor. Naproti tomu v rámci 21. zeměbranecké divize byl zařazen c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 28 z Písku. A zatímco 9. divize byla po prohrané bitvě hodnocena kladně, tak nad 21. zeměbraneckou divizí bylo vyhlášeno stanné právo a její útvary obviňovány ze zapříčinění rakousko-uherské porážky. Pluky obou divizí byly odváděny z českých zemí, ale jen 21. zeměbranecké divizi byla přisuzována neloajálnost a nedostatečné bojové odhodlání vedoucí k porážce. Především se mělo jednat o vojáky a důstojníky c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 7 (Plzeň), c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 8 (Praha) a právě c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 28. Skutečné příčiny porážky 21. zeměbranecké divize rozebírá ve svém článku John R. Schindler (Schindler, John R. “Disaster on the Drina: The Austro-Hungarian Army in Serbia, 1914.” War in History 9, no. 2 (2002): 159–95. http://www.jstor.org/stable/26014058.). Ve zkratce se jednalo o nedostatečný výcvik narychlo povolaných záložáků, nesecvičenost celé divize a vyčerpání vojáků, kteří postupovali dlouho bez odpočinku (mnohdy i stravy) za nepřízně počasí a neustálého napadání srbských komitů (oddíly bojující partyzánským způsobem).

Zmínku o pomníku a jeho textu se podařilo nalézt v dobové literatuře ve spojení s událostí, která se stala v rámci bitvy na Ceru nikoliv c. a k. pěšímu pluku č. 28, ale c. k. zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28. Jednalo se o jeden z rozhodujících momentů celé bitvy, který proběhl hned na jejím začátku, v noci z 15. na 16. srpna. Tehdy byla 21. zeměbranecká divize tvrdě zasažena srbským nočním útokem při postupu po hřebeni Ceru, donucena k ústupu a na nějaký čas vyřazena z boje. Předvoj 21. zeměbranecké divize, tvořený dvěma a půl setninami ze zeměbraneckého pěšího pluku č. 28 (Písek) a jednou setninou ze zeměbraneckého pěšího pluku č. 8. (Praha), se toho večera utábořil po namáhavém pochodu a vojáci ulehli ke spánku. Kolem jedné hodiny ranní dne 16. srpna zahájili Srbové útok, na nějž rakousko-uherské hlídky nestačily zareagovat včas a než se vojáci v táboře předvoje stačili postavit na odpor, utrpěli těžké ztráty. Padl i velitel c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 28 plukovník Josef Fiedler a boje se dostaly až k diviznímu velitelství.  Tato událost je popisována mimo jiné v knize Josefa Schöna nazvané Šabac! (SCHÖN, Joseph. Šabac!: Der Kampf der Deutschböhmischen 29. Inf.-Division, des Prager VIII. und des Budapester IV. Korps im August 1914 in Nordwest-Serbien. Reichenberg: Vlg. der Heimatsöhne im Weltkrieg, 1928-1929, s. [1a]. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:3df138b9-e2b8-11ea-821c-001b63bd97ba). Zde se pak u jejího popisu nachází v odkazu pod čarou následující poznámka:“.. V rozporu s výše uvedenými informacemi srbského generálního štábu je nápis na srbském pomníku odhaleném 28. července 1928, který byl zjevně diktován politickými vlivy a který oslavuje české bratry, „kteří nestříleli ze svých zbraní“. Podle srbských zdrojů byly ještě 17. na místě bitvy u Divic hromady mrtvol a koňských těl, což bylo znamením, že 28. pluk plnil svou povinnost.“.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že text na památníku bitvy na Ceru v Tekeriši o českých vojácích, kteří nestříleli, je „diplomaticky“ upravený. Nestříleli, že by nechtěli, ale protože spali a taktéž s vysokou pravděpodobností určitě nezpívali Hej Slované. Zároveň došlo k záměně útvarů, kdy je zde uveden „ 28. pražský pluk“, což by odkazovalo na c. a k. pěší pluk č. 28, ale ve skutečnosti se mělo jednat o c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 28.

Summary

The first fighting on the southeastern front of the First World War broke out on 12 August 1914 with the Austro-Hungarian offensive against Serbia. The key moment was the Battle of Cer, which took place between 15 and 24 August 1914 and ended in victory for the Serbian army. The Austro-Hungarian Fifth Army, which included soldiers from the Czech lands, had a significant part in the fighting.

In 1928, a monument to the Battle of Cer was unveiled. This memorial commemorates not only the Serbian soldiers but also the "Czechoslovak brothers" who fell in the ranks of the Austro-Hungarian army. The memorial plaque on the monument states that the Czech soldiers allegedly sang "Hej, Slované!" [Hey, Slavs…] during the battle and did not fire. As the text shows, in reality, however, those were sleeping soldiers who were ambushed by Serbian troops during a night attack. This led to their heavy losses.

Emphasis is also placed on the confusion of military formations, with the memorial incorrectly listing the '28th Prague Regiment' instead of the k. k. Landwehr Infantry Regiment No. 28 from Písek, which actually took part in this battle.