Pátrání po hrobech v Itálii

I přes dlouhou a náročnou cestu jsme započali práci ještě v pondělí ve večerních hodinách, když jsme se setkali s naším ctěným spolupracovníkem panem Sergiem Petiziolem na hřbitově v Cividale del Friuli. Na místě již existuje rakousko-uherský pomník, přičemž pan Petiziol zpracoval seznam padlých, kteří budou postupně přidáváni do naší databáze. 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-57473

Pokračovali jsme dále na hřbitov do Brazzana, kde jsme se setkali s místní delegací a vyfotili všechny hroby rakousko-uherských padlých. Cílem je s pomocí archivních dokumentů určit padlé vojáky z našeho území. Hřbitov doposud v naší evidenci nebyl. Poslední zastávkou dne byl válečný hřbitov Fogliano Redipuglia, k němuž máme rovněž mohutnou pramennou základnu, která nám v budoucnu umožní určit přibližný počet zde pochovaných padlých pocházejících z území našeho státu. Následně by měla být hřbitovní stěna osazena pamětní deskou ve stylu desek již na místě existujících. 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=ed2a9f5b-9604-406d-8fc8-1eebba9dd4d5

Po přesunu noční bouří do hotelu v Udine jsme druhý den odpočatí vstali k dalšímu náročnému dni, kdy se plně ukázalo, jak velkou pomoc máme v našem místním spolupracovníku Sergiovi Petiziolovi. Provedli jsme nejprve pietní akt u rakousko-uherského pomníku na místním hřbitově (Cimitero Urbano di San Vito) a poté jsme vyrazili na milé setkání s naším honorárním konzulem v Udine doktorem Paolem Petiziolem. Panu doktoru jsme především poděkovali za supervizi nad stavbou pomníku našim legionářům v Terstu (bude slavnostně odhalen v září) a vyjádřili přání dále ve spolupráci pokračovat, abychom tak splatili dluh našim padlým z první světové války.

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-55661

Na popud Sergia Petiziola jsme následně cestovali do Spilimberga, kde jsme byli upozorněni na jméno Otto Uhera. Hřbitov rovněž v naší evidenci není. Dále jsme pokračovali do Lestans, kde nás uvítala delegace města včetně pana starosty. Obhlédli jsme krásný nový pomník příslušníkům hradeckého c. a k. pěšího pluku č. 18 a poděkovali členům delegace za práci, kterou odvedli. Přislíbili jsme pak účast zástupců odboru na slavnostním odhalení pomníku v září tohoto roku.

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-57263

Poté jsme odcestovali na městský hřbitov (Cimitero Urbano) do Pordenone.  Dosud neevidovaný pomník v naší evidenci přidáme a doplníme o padlé na základě pramenů laskavě poskytnutých Sergiem. Následně jsme se vydali do Sacile, kde se pravděpodobně nachází okolo třech desítek našich vojáků. Archivní materiály nám opětovně poskytl Sergio, jehož pomoc v tento den byla opravdu nedocenitelná. K další lokaci St. Vito al Tagliamento jsme měli díky archivním materiálům poznatky o přítomnosti rakousko-uherských vojáků z našeho území. Tyto se potvrdily. Sergio pak disponoval vlastním seznamem na základě italských archivních pramenů. Většina padlých byla však přesunuta do velkého památníku Castel Dante (Rovereto). 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-370

Hřbitov v Cinto Caomaggiore byl opět zcela v režii Sergia, který poskytl archivní materiály. Na jejich základě může být památník v budoucnu rovněž přidán do naší evidence. Naopak ke hřbitovu v Portogruaru už jsme archivními materiály domácí provenience disponovali. Prohlédli jsme si tak místní zrekonstruované osárium a nafotili seznam pohřbených. V kombinaci s našimi vlastními záznamy tak budeme moci sestavit seznam padlých z našeho území a tento zavést do Evidence válečných hrobů. Den jsme uzavřeli v San Michele Al Tagliamento, kde opět na základě našich hrubých dat a italských archivních materiálů poskytnutých laskavě Sergiem Petiziolem budeme moci určit padlé české vojáky rakousko-uherské armády.

Třetí den lze souhrou několika faktorů považovat za nejméně úspěšný. Ukázaly se limity našich často sto let starých archivních podkladů bez bližšího určení konkrétní lokace pohřbených. Zároveň jsme se dostali za řeku Piavu a tedy i z dosahu záznamů z per rakousko-uherských úředníků. Třetím a hlavním důvodem byla ztráta podpory Sergia, který s námi z důvodu jiných neodkladných záležitostí již nemohl být. Časová tíseň (kvůli naplánovanému setkání ve Follině - viz dále) nás však i přes dílčí neúspěchy hnala kupředu, a tak jsme navštívili postupně hřbitovy v Grumilo delle Abbadesse, Vicenze, Thiene, kde jsme bohužel neuspěli a hroby se nám nalézt nepodařilo. Máme však vytipovány další hřbitovy v jejich okolí, které nám v budoucnu pravděpodobně přinesou více štěstí. Světlým okamžikem dne bylo setkání s panem Marcello Tomasim u pomníku ve Follinu, jehož správu má na starost. Zde jsme převzali důležitou publikaci „Il Cimitero austro-ungarico di Follina“ od Roberto Tessariho, jež nám poskytuje cenná vodítka nejen k Follinu ale i k jeho okolí. Využili jsme ji hned následující den (viz dále). Pozdější lokace v Castelfranco Veneto a Borghettu nám však opětovně nepřinesly štěstí, jakkoliv jsme měli pramenné podklady, že by se naši padlí měli na hřbitovech nacházet. Informace, kde se padlí oproti archivním materiálům již nenachází, je však v posledku rovněž cenná. 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-41474

Ve čtvrtek, poslední den před pátečním odjezdem, jsme zaskórovali. Roli pravděpodobně sehrálo, že jsme se přesunuli do oblasti Alp a obdrželi jsme již zmíněnou publikaci, která nám poskytla cenné údaje. Mareno di Piave nám ještě konkrétní výsledky nepřineslo, avšak v Bellunu na Cimitero di Prade už naše hvězda opět vystoupala. Naše archivní materiály uváděly stovky možných padlých z našeho dnešního území, což se potvrdilo nalezeným rakousko-uherským osáriem přímo na místě. Jména pohřbených si pak vyžádáme přímo na správě hřbitova. Ve Feltre jsme snad byli ještě úspěšnější. Na místním hřbitově, kde je pohřbeno na 3 500 padlých rakousko-uherských vojáků jsme vyfotili každý jednotlivý pomník. Po patřičném dalším archivním výzkumu konkrétní jména doplníme do naší evidence.   

V Borgo Valsugana jsme byli nejprve zklamáni informací, že pohřbení rakousko-uherští vojáci byli přesunuti do osárií v Trentu a Roveretu. Na malém hřbitově pod Monte Civerone jsme však skutečně našli naše padlé, konkrétně zejména příslušníky c. a k. praporu polních myslivců č. 22. Rychlá kontrola Digitální studovny MO nám pak ukázala, že pohřbených vojáků praporu zde bude pravděpodobně více, než je v současné době uváděno na hřbitovní informační tabuli. Hřbitov tak budeme rovněž evidovat v naší Centrální evidenci válečných hrobů. 

https://kramerius.army.cz/search?authors=k.%20u.%20k.%20Feldj%C3%A4gerbataillon%20Nr.%2022