Pomníky Věrni zůstaneme

Květnová revoluce, dnes známa spíše jako Květnové povstání českého lidu, v roce 1945 si v Praze vyžádala životy nejméně 2898 obyvatel a dobrovolníků z okolních obcí, kteří přijeli městu na pomoc. Místa jejich skonu začaly bezprostředně po událostech živelně označovat improvizované pomníčky různého provedení i materiálu. Článek „Na paměť barikádníka“ vydaný za necelých pět měsíců od povstání, 26. září 1945, o nich říká: „Místy jsou pietně uchovávány a jejich nápisy i květinová výzdoba obnovována. Místy však zub času improvisovanou výzdobu značně už porušil a není nikoho, kdo by se o obnovu staral. Takovéto památníčky působí přesmutným dojmem. ... Tu je na odpovědných činitelích, aby sami svou vděčnost k hrdinům, padlým na barikádách, vyjádřili tím, že se postarají o zřízení vhodných památníků na všech místech, kde hrdinové padli. Tím by bylo také zaručeno, že by všechny památníky byly provedeny v jednotném stylu, což by jistě bylo řešení nejvíce vyhovující. K provedení měl by být přikročeno co nejdříve, neboť jde o významnou záležitost celonárodní.“

Vojenský historický ústav volal po jednotné úpravě pražských tzv. „uličních kapliček“ od července 1945. Ale teprve od září 1945 pracovala komise VHÚ a Svazu národní revoluce na jejich vzhledu. Technicky mělo jít o umělecky ztvárněnou bronzovou část umístěnou na průčelí budovy či nejblíže místu, kde bojovník padl a druhou část, z bronzu či kamene, se jménem, stářím, původem a datem úmrtí konkrétního bojovníka. To celé měl doplňovat držák na květiny či věnce. Ideově panovala představa, že „Památník má zachovat vzpomínku na mrtvého a má být i jakýmsi mementem do budoucna, hlasem svědomí, připomínajícím, že svoboda není zadarmo a že živí musí uhájit dílo padlých a nezmařit jejich oběť.“ Pro umělecké ztvárnění byla vyhlášena veřejná soutěž, do které do konce roku 1945 přišlo 74 návrhů. V lednu 1946 byla otevřena výstava se 73 soutěžními návrhy a byly uděleny tři třetí ceny. Porota ocenila konvenční návrh ak. sochařky Věry Ducháčkové – mužský prostovlasý profil s textem „Padli, abyste žili!“ – pro snadnost opakování v ulicích, bojovně laděného českého lva třímajícího prapor ak. sochaře Aloise Sopra a přísahající ruku ak. sochaře Miloslava Bašeho a architekta Karla Řepy z Pardubic. Žádný návrh nebyl přijat. Ale nápad autorské dvojce Baše – Řepa, doplněný o sousloví „Věrni zůstaneme“ vybrané básníkem Františkem Halasem, byl dán k dopracování akademickému sochaři Karlu Pokornému. V jeho ateliéru tak během jara 1946 vznikly poloreliéfy přísahající ruky, tak jak je dnes známe, ve dvou velikostech. Menší varianta pro fasády domů a zhruba dvojnásobná varianta určená spíše pro solitérní pomníky, jako například na pomníku v Novém Hrádku.

V poměrně velkém časovém tlaku byly první dva exempláře dokončeny a dočasně odhaleny na první výročí revoluce u vstupu do Československého rozhlasu. Kvůli probíhající rekonstrukci vstupu budovy byly po pietním aktu opět sejmuty. Finální rozhodnutí o provedení rukou padlo až o půl roku později. Pro 680 míst, kde měly být pomníky instalovány, bylo zapotřebí asi 7 milionů Kčs a asi 20 tun bronzu. Prvních 6 stabilních pomníků bylo nakonec odhaleno až v květnu 1947 a to na Staroměstském náměstí, Trojském mostě, Pankráci, Bílé hoře, u budovy rozhlasu a v Jindřišské ulici. Instalace dalších probíhala pomalu a ještě čtyři roky po válce byla některá místa osazena jen dočasnými pomníky. Podle článku z března 1948 neměla materiální část celé akce narušit dvouletý hospodářský plán a měla tedy být vyřešena sbírkou starých mosazných nebo bronzových předmětů. Komise VHÚ a SNR tak musela souhlasit i se zřizováním stálých pomníčků vyhotovených vlastním nákladem pozůstalých, kolegů padlých bojovníků či majitelů nemovitostí bez jednotné úpravy. I přes tyto potíže byly některé Pokorného plastiky umístěny do dalších měst v republice, například v září 1947 na pomník Hugo Vogela severočeského Nového Hrádku či 141 obětí nacistické okupace odhalený v roce 1955 v západočeských Rokycanech.

V 70. letech nedokončenost pomníkové akce připomínající oběti května 1945 v ulicích hlavního města vedla u leckterého obyvatele Prahy až k pocitu, že přísahající ruce byly z pomníků v poválečných letech opět odstraňovány. Symbol byl v tu dobu ale již tak vžitý, že naopak v roce 1985 došlo k umístění plastiky do většího pomníku připomínajícího oběti povstalců v Chotěboři. Dodnes tak přísahající ruce nejen v pražských ulicích připomínají na několika desítkách míst boje květnového povstání a oběti, které si vyžádala svoboda. 

Pomník s přísahající rukou ve vstupu do budovy Českého rozhlasu v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0002-18131

Pomník s přísahající rukou, Praha 1, Hybernská ulice v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-55400
Pomník s přísahající rukou, Praha 4, ulice Obětí 6. května v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-20655

Pomník s přísahající rukou v Havlíčkově ulici v Praze v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-55399

Pomník s přísahající rukou v Rokycanech v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3211-06001

Pomník s moderní nápodobou přísahající ruky v Novém Hrádku v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5209-37314

Pomník v Chotěboři využívající Pokorného plastiku odhalený v roce 1985 v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6104-9930

Pomník odbojáře Josefa Ouředníka se plastikou lva od Aloise Sopra v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-20480

Zdroje:

TVRDÝ, Petr. Bronzové ruce pražských povstalců. On-line: https://www.csol.cz/z-historie/druhy-odboj/bronzove-ruce-prazskych-povstalcu/

Na paměť barikádníka. In: Svobodné Československo: ústřední deník Československé armády, 26.9.1945.

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Padli, abyste žili! In: Svobodné Československo: ústřední deník Československé armády, 27.1.1946.

Památníky padlých v květnové revoluci r. 1945 In: Národní osvobození, 17.4.1946. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:34feaeb0-0f07-11e2-b45e-000d606f5dc6

Nákladem sedmi milionů: Konečně pamětní desky In: Práce, 9.11.1946. 

Památce padlých bojovníků. In: Národní osvobození: Deník ústředního akčního výboru ČsOL, 19.3.1948. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:185d1530-1f7e-11e2-9441-000d606f5dc6

Karel Pokorný, Věrni zůstaneme, 1945. On-line: https://www.vhu.cz/exhibit/karel-pokorny-verni-zustaneme-1945/

Alois Sopr, Věrni zůstaneme, 1946. On-line: https://www.vhu.cz/exhibit/alois-sopr-verni-zustaneme-1946/

POKORNÝ, Karel, NOVOTNÝ, Vladimír. Karel Pokorný. Praha: SNKLHU, 1956. Str. 43 a 56.

Malé Zamyšlení: Přísahající ruka. In: Rudé právo, 13.6.1975. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:89da6080-8307-11e8-9690-005056827e51