Proces pohřbívání po Pražském povstání

Exhumační práce probíhaly postupně od května 1945. V případě československých občanů, kteří zemřeli v průběhu povstání, docházelo k přepohřbení do rodinných hrobů nebo nově vznikajících čestných pohřebišť na pražských hřbitovech, přičemž mnohdy se exhumovalo i z hromadných hrobů, které se již nacházely na území hřbitova a ostatky byly na přání rodiny uloženy do rodinného hrobu. Němečtí vojáci a civilisté společně s neidentifikovanými osobami byli převezeni a pohřbeni do šachtových hrobů na některém z pražských hřbitovů, většinou na ten nejbližší, vzhledem k původnímu místu jejich uložení. V letních měsících roku 1945 byla tato práce komplikována teplým počasím a počínajícími rozkladnými procesy, které ohrožovaly zdraví hrobníků a dalších osob podílejících se na exhumacích. K ochraně zaměstnanců pražských hřbitovů byla použita prevence alkoholem a to tak, že bylo zakoupeno 30 litrů slivovice, jež byla rozdělena po 10 litrech na Olšanské hřbitovy a 20 litrů mezi zbývající obecní hřbitovy.

Dne 3. října 1945 byla svolána komise do Zádušního a hřbitovního úřadu hlavního města Prahy, jejíž zasedání iniciovala Oblastní kriminální úřadovna Praha. Cílem jednání byla právě problematika exhumace osob padlých v květnových bojích o Prahu a jejich identifikace.  Mělo jít až o stovky těl v hromadných a samostatných hrobech. Vzhledem k tak vysokému počtu bylo zástupcem zádušního úřadu upozorněno na nedostatek vhodných pracovních sil, byl vznesen požadavek na opatření fyzicky zdatných osob, které by tuto činnost vykonávaly, a to především z řad internovaných (tedy zajatí němečtí vojáci, civilisté atd.). První ohledání měl provádět Ústřední zdravotní úřad, jehož lékaři na místě měli provést ohledání hrobů, zda jsou zdravotním rizikem (mělký hrob, nedostatečné pohřbení apod.), dle výsledku ohledání pak mělo buď dojít k exhumaci, nebo k řádnému pohřbení na původním místě. Zároveň se zástupce Ústředního zdravotního úřadu vyjádřil ve smyslu, že exhumace mohou být odloženy do ukončení tlecího procesu, což povede k jejich jednoduššímu průběhu.

Výše uvedená komise taktéž zjistila, že soupis hrobů známých kriminální ústředně není kompletní a musí být provedeno další šetření. Dohledávání probíhalo již od července 1945, kdy Zemský národní výbor v Praze vydal oběžník všem okresním národním výborům a okresním správním komisím, aby ihned hlásily nálezy hrobů jednotlivých i hromadných.

Přednost při exhumacích a pohřbívání dostali českoslovenští občané, padlí účastníci povstání a rudoarmějci, kteří zemřeli v rámci Pražské operace. Účastníci povstání, kteří nebyli pohřbeni v rodinných hrobech, byli soustředěni na nově vzniklá čestná pohřebiště na Ďáblickém, Nuselském (později přemístěno na Olšanské hřbitovy), Olšanském, Podolském, Branickém, Hlubočepském, Kobyliském, Smíchovském hřbitově (Malvazinky) a Vinohradském hřbitově. Pro rudoarmějce bylo již v květnu 1945 založeno Čestné pohřebiště rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Do 9. června 1945 bylo na toto místo převezeno 180 padlých a zemřelých vojáků. Hlavní práce na stavbě pohřebiště byly dokončeny již do 10. listopadu 1945, kdy mělo být na přání zástupce Rudé armády zpřístupněno veřejnosti. Chyběly zde pouze bronzové sochy na ústřední pomník. Dokončení pomníku pak potvrdila rekolaudační komise až v lednu roku 1948. Mezitím však probíhaly další úpravy, a především sem byli pohřbíváni další padlí. K hromadné exhumaci a svozu pak došlo v dubnu 1947, kdy byly svezeny ostatky 30 rudoarmějců, jejichž hroby byly roztroušeny po celé Praze, a dne 25. dubna 1947 proběhl jejich pohřeb na Olšanech se všemi vojenskými poctami.

Němečtí vojáci a civilisté byly exhumováni a pohřbíváni do neoznačených hromadných hrobů, nebo byly jejich hroby ponechány na původním místě mimo hřbitov, pokud nebyly zdravotně závadné a místo pohřbení nebylo v rozvojovém plánu města.

Přibližné počty Němců pohřbených na pražských hřbitovech, kteří zemřeli v průběhu Pražského povstání, lze určit díky vyúčtování správ pražských hřbitovů z července roku 1946. Nejedná se o konečná čísla, jelikož exhumace probíhaly ještě ojediněle na začátku roku 1948. Celkem se jednalo mimo Olšanské hřbitovy o 2705 mrtvých, z toho 2000 na Ďáblickém hřbitově, 310 v Košířích, 300 na Smíchově, 35 ve Vršovicích a 60 na Vinohradech. Na Olšanských hřbitovech to pak bylo dalších 300 mrtvých. Tato čísla se však liší od počtů uvedených některými hřbitovními správami, dle jejich hlášení bylo na Vršovickém hřbitově pohřbeno 67 mrtvých, na Olšanech 900, v Košířích 850 a na Vinohradech 150 – 180.¹ Celkově se jednalo jak o německé vojáky, tak i civilisty. Je však vysoce pravděpodobné, že vzhledem k tehdejším možnostem identifikace ostatků mohli být mezi pohřbenými „Němci“ i příslušníci jiné národnosti či dokonce českoslovenští občané a kolaboranti. 

[1] Správa pražských hřbitovů, Spisy o padlých za revoluce 1945, Hlášení hřbitovních správ o počtu pohřbených Němců.