Rudo-bílá Penza – dobytí města 29. května 1918

Město Penza jako důležitý železniční uzel bylo v první polovině roku 1918 pro československé legionáře začátkem vytoužené cesty do Vladivostoku a do Francie. Podle dohod mezi československým vojskem a bolševickou vládou zde docházelo k odevzdávání většiny zbraní a techniky místnímu sovětu. V odzbrojovací komisi působil legionáři nenáviděný komisař, bývalý legionář Brabec, který dokázal nalézat ve vagónech i umně ukryté zbraně a od dubna 1918 se zde tvořil rudý 1. česko-slovenský revoluční pluk pod velením bývalého novodružiníka Jaroslava Štrombacha. Českoslovenští rudoarmějci se agitací snažili působit na projíždějící ešalony a získávat další muže do své jednotky. Docházelo ke konfliktům s agitátory a po tzv. Čeljabinském incidentu rostlo napětí. Od 23. května 1918 Čechoslováci neodevzdávali zbraně a mužstvo se opět ozbrojilo. Místní Sovět pod komisařem Kurajevem, vědom si své slabosti, se snažil s Čechoslováky dohodnout. Zároveň se dožadoval posil v širokém okolí. Dobrovolci 1. střeleckého pluku a 1. záložního pluku pod vedením poručíka Jana Jiřího Švece plánovali obsazení města. 

Když 28. května 1918 okolo 9. hodiny ráno přijela bolševikům na nádraží posila tří obrněných automobilů z Moskvy, byli legionáři přesvědčeni o chystaném útoku. Vojáci 5. roty 1. střeleckého pluku vlak s automobily přepadli a zmocnili se jej. Jednoho rudoarmějce přitom smrtelně ranili. Kolem 14. hodiny naopak bolševici střelbou napadli neozbrojenou předsunutou hlídku praporčíků Hromady a Vršeckého. Pro legionáře 1. střeleckého a 1. záložního pluku to byl signál k zahájení útoku a během odpoledne obsadili pod obstřelem komunistických děl a kulometů město, a především nádraží na pravém břehu řeky Penzy a získali lokomotivy pro legionářské ešalony v Penze i východněji ležícím Rtiščevu. Sovět se odpoledne domohl příměří, jelikož doufal v příchod posil. Ty dorazily v noci – ze Rtiščeva přijeli vojáci československého 4. střeleckého pluku vedení poručíkem Čečkem. Rychle doplnili sestavu legionářů již rozestavenou podle plánu poručíka Švece k finálnímu úderu.

Hlavní boje vypukly v úterý 29. května 1918 ve 4 hodiny ráno. Proti sobě stanulo 3550 legionářů a asi 3000 rudoarmějců, z poloviny narychlo mobilizovaných nevycvičených továrních dělníků a místních občanů. Hlavní tíhu obrany města neslo asi 500 internacionalistů, včetně asi 300 rudých Čechů a Slováků. Útok legionářů zahájil střední úsek pod velením praporčíka Jezviny. Po nalákání bolševických sil na klamný útok Jezvinovy skupiny vyrazily ze severu a jihu skupiny podporučíka Voženílka a podporučíka Hrůzy. Jejich cílem bylo dobýt z jihu Rudá kasárna německých a maďarských internacionalistů, ze severu Skolebovská kasárna českých a slovenských internacionalistů a společně obklíčit město ze západu. Sovětská obrana se narychlo pokusila zorganizovat obranu na severním a jižním směru. Dobytí Skolebovských kasáren umlčelo odtamtud pálící děla československých rudoarmějců - Jaroslav Křížek ve své monografii uvádí přibližně 30 padlých rudoarmějců, kteří zahynuli v průběhu obrany. Začala se šířit panika, neboť oslabil střed sovětské sestavy. Skutečný úder Jezvinovy skupiny přes řeku vedl k definitivnímu rozpadu sovětské obrany. Legionáři pronikli do města ze všech stran. Následovalo několik hodin pouličních bojů za silného deště. Bolševická obrana se stáhla na Soborné náměstí před budovou Sovětu. Rudé kulomety umístěné na věži místní katedrály Spasitele zpomalovaly legionářský postup. Střelbu z věže nakonec potlačil až příjezd jednoho z obrněných automobilů v 11 hodin. Ve 12 hodin bylo město dobyto.

Během boje o město padlo 30 československých legionářů ze tří pluků a asi 100 mužů bylo raněno. Legionáři byli narychlo pohřbeni v blízkosti místa úmrtí, na městském hřbitově či odvezeni a pochováni ve stanici Batraky. Bolševické ztráty čítaly 106-128 padlých a asi 2000 zajatých. K identifikaci bylo vystaveno v nemocnici a katedrále 106 těl. Identifikovatelných padlých Čechů a Slováků z komunistické jednotky bylo údajně, dle Aloise Muny, jen 5. Jejich jména nejsou známa. Neexistuje žádný relevantní pramen, který by potvrzoval hromadné popravy zajatých internacionalistů, ačkoliv se to v jiných úsecích legionářského vystoupení dělo. Jeden ze zajatých, Antonín Truksa z 2. roty 1. č.-s. revolučního pluku, naopak vzpomínal: „Nastala noc. Tu nás vyváděli. Již jsme si mysleli, že udeřila naše poslední hodina, ale za chvíli jsme poznali, že se mýlíme a vedli nás k vlaku, kde jsme měli nasedati.“ Českoslovenští legionáři Penzu opustili v noci na 31. května 1918 a zajatce-internacionalisty vzali s sebou. Jediní známí popravení čeští zajatci s Penzy tak jsou Josef Pospíšil, Alois Skoták a Ludvík Očenášek, které dav legionářů zlynčoval v noci na 6. června 1918 u Lipjag.

Penza byla okamžitě po odjezdu legionářů opět obsazena rudými propuštěnými z vězení. Pochovávání padlých započalo 2. června 1918 do bratrských mohyl na náměstí před budovou Sovětu. Kromě obránců města, tedy i padlých Čechů a Slováků z 1. revolučního pluku, byly podle vzpomínek v mohyle pohřbeny také civilní oběti bojů. Celkově mělo jít o 120-128 osob. Vzhledem k rozdílu počtu těl vystavených k identifikaci ve městě, a nakonec pochovaných není vyloučeno, že v mohyle jsou pochovány také ostatky padlých legionářů. Oběti připomínala nejdříve navršená mohyla, později doplněná dřevěnou řečnickou tribunou, a od 6. listopadu 1928 betonové sousoší s plaketou se šedesáti jmény. Při rekonstrukci pomníku v roce 1972 nahradila betonové sousoší litinová kopie umístěná na pylonu z granitu. Pamětní deska se rozrostla na 66, a později 67 jmen. Šest jmen uvedených v současné době na desce je středoevropského původu. Jeden z řádků možná upomíná v Penze padlého legionáře 1. střeleckého pluku Františka Mužíka. Penzenský boj a následné represe se v socialistickém tisku staly silným propagandistickým tématem již ve 20. letech. Po roce 1948 byla obrana Penzy užívána jako důkaz československo-sovětského přátelství a čísla padlých česko-slovenských rudoarmějců byl zveličena až na 128 mužů. Padlé a zemřelé legionáře z Penzy a okolí připomíná od 23. října 2015 pomník u nádraží Penza 3. Ve vnitřním oblouku nalezneme 67 jmen.

Pomník legionářům u nádraží Penza 3 v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=RUS-36369