Schválení vzniku České družiny – 12. srpen 1914

Hlavní hybnou silou budování vlastní bojové jednotky Čechů a Slováků v Rusku na začátku první světové války byla aktivita v Rusku usazených krajanů, místních krajanských spolků a jejich představitelů. V Rusku tehdy žilo podle posledního sčítání lidu 50 385 Čechů a Slováků, ruských poddaných, kteří se zde trvale usadili na pozvání carské vlády v průběhu 19. století, především na ukrajinské Volyni a na Kavkaze. Další početnou skupinu tvořili Češi a Slováci, kteří se do carského Ruska přestěhovali za prací, studiem či tam trávili dovolenou. Celkově odhadujeme, že na začátku války v Rusku žilo až 100 000 Čechů a Slováků.

Po vypuknutí války docházelo v Rusku ke snahám vyloučit zde usazené Čechy, poddané nepřátelského Rakousko-Uherska, ze sociálního, kulturního a pracovního života. V některých případech byli také posíláni do vyhnanství na Sibiř. Krajanské spolky začaly koordinovat svoji spolupráci, uspořádaly několik manifestací věrnosti carskému režimu, a především se domohly několik audiencí u cara Mikuláše II. a dalších představitelů vlády a armády a získali, především díky zmocněnci petrohradského a moskevského krajanského spolku Zdeňka Rejmana, příslib vytvoření národní jednotky. 

Na zasedání ruské carské ministerské rady 12. srpna 1914 (není-li uvedeno jinak, jsou všechna následující data uvedena dle gregoriánského kalendáře) přednesl ministr vojenství Vladimir Alexandrovič Suchomlinov krajanský návrh na zřízení bojových jednotek a tento byl schválen. Hlavní správa generálního štábu vydala 18. srpna 1914 výnos č. j. 2843, který oficiálně povoloval zřízení „zvláštních vojenských oddílů z Čechů-dobrovolníků“. Ale již 14. srpna 1914 obdržel náčelník štábu kyjevského vojenského kraje, generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič, zprávu o plánování českých dobrovolnických jednotek, kterou potvrdil 20. srpna výnos č. j. 2871/298, který ustanovoval, že „budování českých oddílů bude se prováděti v Kyjevě pro jeho zvláště příhodnou polohu“.

Česká družina oficiálně vznikla 28. srpna 1914, kdy vyšel první rozkaz pplk. Nikolaje Iljiče Lotockého: „Rozkazem náčelníka štábu kijevského vojenského kraje čís. 16816 byl jsem jmenován velitelem České družiny a dnešního dne přikročil jsem k jejímu vytvoření.“ Následující den byli zařazeni první ruští důstojníci a 2. září následovalo 126 ruských vojínů od záložních praporů. Již část z těchto mužů pocházela z usazených volyňských Čechů. Druhého dne, 3. září 1914, bylo dle rozkazu č. 7 „zařazeno a začísleno 259 dobrovolců s platností od 22. srpna [4. září dle českého kalendáře] 1914, a to petrohradských, moskevských a nikolajevských 150 v první rotu, kijevských 109 v druhou rotu“. Šlo o první skupiny Čechů a Slováků, občanů Rakousko-Uherska, kteří se rozhodli zapojit do boje za samostatnost českého státu. Do 10. října 1914 bylo do jednotky zařazeno 19 ruských důstojníků, 263 ruských vojínů, 736 dobrovolců a 8 dobrovolců-důstojníků. Z toho čísla šlo o 16 Slováků. 

Dobrovolci-důstojníci dorazili ve dvou skupinách. V první skupině z 11. září přijeli šéf filiálky Laurin & Klement, budoucí československý divizní generál, Vojtěch Klecanda a francouzský korespondent téže firmy Jaroslav Vilímek, který byl během vypuknutí války v Rusku na dovolené a jenž padl u Zborova, či Josef Ducháček, který během mobilizace 1938 vedl doplňovací službu IV. sboru, a především nadporučík rakousko-uherské armády Otokar Karlovič Kotínský. Otakar Kotínský jako profesionální důstojník začal okamžitě s výcvikem ostatních dobrovolců. V prosinci 1914 byl od České družiny odvelen k obléhání pevnosti Přemyšl a poté se již k Družině nevrátil. V průběhu války a občanské války sloužil jako důstojník u ruských jednotek, kde postupně dosáhl podplukovnické hodnosti. Naposledy byl náčelníkem štábu bílých jednotek v Archangelsku. Meziválečné československé úřady jej považovaly za podvodníka. Druhá skupina českých dobrovolců-důstojníků dorazila o den později. Šlo o poručíky Karla Cejpa, který zemřel ve službě během mobilizace 1938, a Karla Václava Petříka, později československého profesionálního důstojníka a účastníka druhého i třetího odboje, a praporčíky Ferdinanda Tesaře a Václava Špálu, oba předčasně zemřelé po návratu do ČSR v roce 1923, resp. 1924. Ještě v roce 1914 dostali vojáci a důstojníci, kteří vyslyšeli první výzvu, neoficiální pojmenování starodružiníci. Později se rozšířilo i na ostatní muže, kteří vstoupili do legie do konce roku 1914.

Během září 1914 byla Česká družina dobudována. Rozkazem České družiny č. 19 z 15. září 1914 byly u 1. a 2. roty zavedeny červeno-bílé stužky na okolcích čepic a 6. října nahradil pplk. Lotockého, prvního velitele družiny, na nátlak krajanů z Moskvy, ruský pplk. Josif Valerianovič Sozentovič. Později nebyla tato volba prvního bojového velitele shledávána družiníky příliš šťastnou vzhledem k jeho způsobu vyjadřování a zbytečnému riskování. Slavnostní přísaha družiny a svěcení praporu darovaného od moskevských dam proběhly na kyjevském Sofijském náměstí na svátek sv. Václava 11. října 1914 (28. září dle juliánského kalendáře). Následoval 23. října odchod do pole a o čtyři dny později, 27. října 1914, přešli starodružiníci předválečnou rakousko-uherskou hranici u Brodů a započali tak ozbrojený boj za vlastní stát. Budoucí Československo.

První tři prokazatelné oběti na životech si vyžádala 19. listopadu 1914 rozvědka poručíka Petříka u obce Mokrzyska západně od Tarnowa. Během akce padl volyňský Čech z Kvasilova Antonín Řehák, český dobrovolec Josef Vasický, a Černohorec Djuro Nikolič. Do konce roku 1915 sloužilo v České družině 2 225 vojáků, z nichž 32 padlo v boji či zemřelo na zranění. Oběti z řad starodružiníků jsou připomenuty na pamětní desce umístěné na Základní škole č. 7 v Tarnowě.

Pamětní deska v Tarnowě v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-32402

Summary

Formation of Czech and Slovak Combat Units in Russia at the Beginning of World War I:

Czech and Slovak combat units were formed in Russia during WWI, driven by the activities of settlers. Efforts to exclude Czechs due to their ties to Austria-Hungary were overcome with the establishment of national units approved by the Russian government. The official Czech unit was established on August 28, 1914, with the inclusion of Russian officers and volunteers, including Slovaks. By October 10, 1914, the unit comprised Russian and volunteer officers and soldiers. The "Dobrovolci-důstojníci" arrived in two groups in September 1914, with one group serving in Russia and the other in the Czech unit. The Czech unit was completed in September 1914 and served the emerging Czechoslovakia, with the first casualties occurring in November 1914.

Zdroje:

Obščij svod po Imperii rezultatov razrabotki, dannych pervoj vseobščej perepisi naselenija, proizvedennoj 28 janvarja 1897 goda. T. 2. S. Peterburg: Parovaja tipo-litografija N. L. Nyrkina, 1905, s. XI.

MAŠÍN, Emil. Česká družina: příspěvek k dějinám národního osvobození. Praha: VÚV, 1922. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:4ce17d86-f728-11ea-9e6b-001b63bd97ba

MOJŽÍŠ, Milan, RAK, Michal a kol. Zborov 1917-2017. Praha: ČsOL a Epocha, 2019.

PRÁŠEK, Vojtěch. Česká družina: Psáno k 20. výročí jejího založení. Praha: Československý Legionář, 1934. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:82a95d45-d4a8-41f3-88b4-3f2c6e755bf5

CECHMAJSTR, Arnošt. Památce velitele Jaroslava (Igora) Vilímka. In: Československý legionář,  9. 9. 1932. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:7844b320-2a3f-11e1-8598-0013d398622b

OMSKÝ, Hugo. Výročí. In: Československý legionář, 19.09.1924. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:4ba18ff0-27ec-11e1-800f-0013d398622b

OMSKÝ, Hugo. Výročí. In: Československý legionář, 26.09.1924. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:52870110-27ec-11e1-9764-0013d398622b

STRAKA, Karel. První dobrovolníci v Rusku: vznik a bojová činnost České družiny. VHU.cz, 6. 8. 2013. On-line: https://www.vhu.cz/prvni-dobrovolnici-v-rusku-vznik-a-bojova-cinnost-ceske-druziny/