Slovenské národní povstání 1944

Německý velvyslanec Hanns Ludin 28. srpna 1944 oznámil slovenskému prezidentovi Jozefu Tisovi obsazení Slovenska německou armádou. Následující den ve večerních hodinách velitel Vojenského ústředí Slovenské národní rady pplk. gšt. Ján Golian vydal dohodnutým heslem „začnite s vysťahovaním“ rozkaz k ozbrojenému povstání. Nicméně na tento rozkaz nereagovali všichni velitelé slovenských útvarů a jednotek adekvátně a rozhodně. Do čela povstání se proklamativně postavila československá exilová vláda. Ministr obrany Sergěj Ingr trval na bezpodmínečném podřízení povstání vojenskému velení v Londýně. Tato okolnost se nelíbila některým vysoce postaveným vojenským představitelům, ale i slovenským komunistům v čele s Gustávem Husákem, který Stalinovi přímo nabízel přičlenění Slovenska k Sovětskému svazu.

Tyto okolnosti vedly k tomu, že německé okupační jednotky 31. srpna obsadily slovenské armádní velitelství v Prešově a následně bez většího odporu odzbrojily a zajaly naprostou většinu vojáků dvou pěších divizí a dalších podpůrných útvarů a jednotek dislokovaných v podhůří Karpat na severovýchodě Slovenska. Tato okolnost zásadním způsobem ovlivnila průběh připravované operace 1. a 4. ukrajinského frontu k překonání karpatského hřebene. Zajaté slovenské divize měly z jižní strany postupovat vstříc útočícím sovětským vojskům týlem německé obrany a vytvořit tak příhodné podmínky k sovětskému úderu.

Na sovětské straně byl do útočící sestavy začleněn ve 2. sledu 38. tankové armády i 1. čs. armádní sbor s 1. a 3. pěší brigádou a nově vytvořenou 2. samostatnou paradesantní brigádou, jež byla zformována především ze slovenských vojáků, kteří se dostali do sovětského zajetí na východní frontě u Melitopolu na konci října 1943. 

Paradesantní brigáda byla zpočátku ponechána v záloze s tím, že se předpokládalo její vysazení na západní Slovensko nebo dokonce až na Moravu. Nicméně vývoj bojové situace v Dukelském průsmyku vedl k tomu, že byla nakonec nasazena jako běžná pěší brigáda v prostoru Pielnia západně od Sanoku 12. září 1944. Ženijní četa začala vytvářet průchody v minovém poli. Při této činnosti padl její velitel rotný Viktor Naď od Myjavy, jenž byl pohřben v zahradě školy v Nowosielcích, která v té době sloužila jako praporní ošetřovna. Jen v průběhu následujícího dne 13. září padlo nebo zemřelo na ošetřovně dalších 62 příslušníků parabrigády. Byli pohřbeni na hřbitově v Pielnie, v zahradě školy v Nowosielcích nebo na hřbitově v Zarszynu. Těla některých padlých příslušníků brigády se nepodařilo nalézt, některé hroby v průběhu času zanikly. Například v osadě Pastwiska bylo od 17. září pohřbeno 21 padlých a zemřelých vojáků. Jejich hroby se však nedochovaly. Možná byli přepohřbeni na vojenský hřbitov v polské Dukle, ale ani o tom nejsou k dispozici žádné záznamy. V obci Pastwiska se nyní nachází pouze pietní místo s muzeem poručíka Františka Geislera, které tam vybudoval jeho syn.  

Na pietním místě v zahradě střední školy v Nowosielcích je uvedeno celkem 142 příslušníků paradesantní brigády, kteří padli nebo zemřeli 12. – 23. září 1944. Parabrigáda v té době měla početní stav 2 800 osob. Dalších 54 nezvěstných vojáků z paradesantní brigády bude uvedeno na plánovaném pietním místě, o jehož vybudování jednáme s polskými úřady v sousedství vojenského hřbitova ve městě Dukla. Na základě badatelské činnosti tam bude připomenuto celkem 662 příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří padli, zemřeli nebo se stali na polské straně bojiště nezvěstnými, a doposud nemají svůj hrob ani pietní místo, kde by byla jejich památka zachována. 

Pavel Filipek

Válečné hroby příslušníků 2. samostatné paradesantní brigády na polském území v obcích:
Nowosielce – https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-1240
Pielnia – https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-30357
Pastwiska – https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-39531
Zarszyn – https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-1513

Summary

On 28 August 1944, the German army began the occupation of Slovakia, which led to a hastened execution of the uprising under the leadership of General Staff Lieutenant Colonel Jan Golian. Insufficient leadership of some rebel groups and political discord at the very beginning foreshadowed the failure of the uprising. German troops quickly captured most of the Slovak soldiers of the eastern group, disrupting Soviet plans to cross the Carpathian Mountains. Subsequent heavy fighting in the Dukla Pass caused heavy losses to the Soviet Red Army and 1st Czechoslovak Army, including the 2nd Independent Paratroop Brigade. Some of the fallen soldiers were not found or were buried without records. Smaller memorial sites had already been established in their memory in Poland. Currently, preparations are underway to build a memorial for the 662 fallen or missing soldiers in Dukla.