Sokolové, brannost a odboj

První návrh zapojit sokoly do válečného dění podal Miroslav Tyrš v květnu 1866, kdy navrhoval v rámci začínající prusko-rakouské války zřídit sokolskou domobranu. Návrh byl místodržitelem hrabětem Lažanským ve slušnosti odmítnut. Přesto se v červenci, po porážce u Hradce Králové a stažení c. k. vojska a policie z Prahy, zapojila pražská sokolská župa do zajišťování pořádku po boku pražských městských strážníků, ozbrojených měšťanských oddílů či hasičů. Figurovali především jako noční hlídky proti případnému rabování a útokům na opuštěné úřední budovy. Tyrš také v roce 1866 vypracoval, a o rok později tiskem vydal, příručku „České velení a názvosloví vojenské dle reglementů a polní služby c. k. pěchoty rakouské“, které se stalo základem pro vojenské názvosloví používané až dodnes. Především padlo rozhodnutí dále posilovat brannou úlohu sokolstva a Sokola. V roce 1912 pomáhali čeští sokolové slovanským státům v Balkánské válce finančně a někteří se dokonce zapojili přímo do bojů.

Dění v létě 1914 uplatnilo po léta budované základy sokolské brannosti naplno. Starosta Sokola Paříž Auguste Smutný již v den atentátu na Františka Ferdinand d’Este na gymnastických závodech ve francouzském Bonnvalu deklaroval ochotu bojovat za Francii slovy: „Bude-li Francie napadena, my Češi se postavíme na její stranu a budeme bojovat po jejím boku!" Následně pak pařížský Sokol spolu s krajanskou socialistickou organizací Rovnost mobilizoval členskou základnu, která hromadně vstoupila v létě 1914 do cizinecké legie. Sokolský pozdrav „Nazdar“ pak dal 1. rotě praporu C 1. pochodového pluku cizinecké legie, kde byli Češi a Slováci soustředěni, také její neformální název. Sokolové se zapojili do formování České Družiny v Rusku, pomohli utvořit bratrské souznění v jednotce a na východě také krátce působil od března do května 1915 na popud ruských velitelů tzv. Sokolský oddíl.  Podle rozkazu měl „býti utvořen bezvadný oddíl Sokolů, po každé stránce nejlepších lidí, kteří budou představovati výkvět naší Družiny. Tento oddíl bude výzvědným tělesem štábu Družiny…“ Funkci šikovatele vykonával Mikuláš Antonín Číla, který založil Sokol v Oděse, a četám velel Josef Švec, který přišel před válkou jako sokolský učitel tělocviku do Jekatěrinodaru, či Zdeněk Fierlinger. Tito veteráni sokolského oddílu spolu s dalšími legionáři-sokoly se také účastnili bitvy u Zborova v červenci 1917. Propagandistické působení zpráv o bitvě mobilizovalo další zajatce v Rusku, často rovněž náruživé sokoly, včetně například zajatého jednoročního dobrovolníka, železničního inženýra Aloise Eliáše. V srpnu se hlásil do borispolské „Stovky“ dobrovolníků důstojníků, kteří se vypravili s transportem Otakara Husáka do Francie, kde pomáhali utvořit 21. a 22. československý střelecký pluk. Alois Eliáš byl 22. srpna 1918 povýšen na poručíka a stal se pobočníkem velitele 21. československého střeleckého pluku mjr. Husáka. V Itálii se mohly utvořit československé legie v dubnu 1918 i díky obětavé práci Jana Čapka a vyšívaný sokol na kloboucích se stal symbolem legionářů a později i domobranců z Itálie.

V samotných českých zemích již bujela rovněž sokolská akce pod vedením starosty České obce sokolské Josefa Scheinera. Scheiner podpořil mezi prvními Masaryka a na jaře 1915 zaujal čelné místo v Tajném výboru Maffie, ústředním orgánu domácího odboje. V květnu 1915 byl spolu s Karlem Kramářem vězněn rakousko-uherskými úřady, ale pro nedostatek důkazů propuštěn, a posléze zažil tak zákaz ústředního orgánu České obce sokolské v listopadu 1915. To ale Sokol nezastavilo. Jednotlivé jednoty a župy nadále vyvíjely činnost. Sokolové se tak stali prvními vojáky mladé republiky, když 28. října 1918 slíbili věrnost České národní radě a podobně jako v roce 1866 začali vykonávat službu civilní, tzv. Národní (Sokolské) stráže, v ulicích města a na Hradě. V listopadu pak vystavěli I. pluk Stráže svobody, které přebral strážní povinnosti a zasloužil se o integritu Českých zemí a účastnili se spolu s jednotkami domácího vojska a francouzskými a italskými legionáři bojů na Slovensku v roce 1919.

Sokolská myšlenka se vznikem Republiky nechřadla, naopak dále rostla a šířila se do dalších světových zemí. V roce 1933, kdy brigádní generál Alois Eliáš, sám funkcionář Sokola, působil jako velitel pěší brigády v Litoměřicích, navrhoval náčelníkovi Československé obce sokolské a vysokému úředníkovi Ministerstva školství a národní osvěty dr. Miroslavu Klingerovi zavedení branné povinnosti ve školách. V době ohrožení Republiky se X. sokolský slet v roce 1938 stal národní manifestací připravenosti bránit Československo. Po mnichovských událostech a po nacistické okupaci vstupovali v zahraničí sokolové do exilových jednotek i pomáhali podporovat a organizovat celou zahraniční akci. Ve Francii tak dlouholetý starosta Sokola Paříž Auguste Smutný v dubnu 1940, po 26 letech od jeho prohlášení z léta 1914, deklarovat: „že my, Češi a Slováci žijící v cizině, budeme pracovat v jednotě … pro blaho česko-slovenské republiky“.

Sokolové tvořili rovněž podstatnou část domácího odboje. Na lokální úrovni i na té nejvyšší. Sokolové byli mezi rukojmími v září 1939 a 8. října 1941 došlo k hromadnému zatýkání sokolských představitelů. Premiér zdánlivě kolaborantské protektorátní vlády sokol, legionář a profesionální důstojník československé armády Alois Eliáš spolupracoval až do svého zatčení 27. září 1941 s vojenským i sokolským domácím odbojem a rovněž s exilovou vládou Edvarda Beneše. Přestože byl Sokol v listopadu 1941 rozpuštěn, jednotliví členové Sokola se dále zapojovali do podpory zahraničních výsadků a domácího odboje. Alois Eliáš i další sokolové, často celé rodiny, zaplatili nakonec cenu nejvyšší. Poslední moták, který Alois Eliáš odeslal z pankrácké trestnice zněl: „Je všemu konec, nemohu dále, loučím se s vámi všemi a znovu prosím, ať mi má drahá žena vše odpustí. Líbám ji a k smrti tisknu. Zvítězíme,“

Alois Eliáš byl 25. října 1946 in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála a za své služby vlasti mu byl udělen Řád Bílého lva a Československý Válečný kříž 1939. Jeho zpopelněné ostatky byly identifikovány podle výpovědi velitele pankrácké trestnice Paula Soppa a zaměstnanců strašnického krematoria a díky tomu mohly být po válce vydány manželce Jaroslavě. V roce 1947 byla za přítomnosti manželky a legionářů z Francie slavnostně odhalena na jeho rodném domě ve Francouzské ulici 436/36 pamětní deska s bustou. V roce 2010 přibyla pamětní deska na jeho domě na Hanspaulce. V roce 2020 jeho oběť a členství v Sokole připomněla také pamětní deska ve vinohradské sokolovně na Polské ulici a v dubnu 2005 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství Prahy 2.

Všeobecně se věřilo, že manželka Jaroslava urnu s popelem generála Eliáše uložila v hrobě na hřbitově v Markovicích. Ve skutečnosti ji však opatrovala doma a po její smrti přešla v roce 1981 do držení rodinných přátel, historiků Jany a Tomáše Pasákových. Ostatky sokola, legionáře, armádního generála a premiéra-odbojáře Aloise Eliáše a jeho manželky byly se všemi poctami pohřbeny 7. května 2006 v Národním památníku na pražském Vítkově.

Zdroje:

BURIAN, Michal. Tyršova sokolská brannost. 2022.

BURIAN, Michal. ATENTÁT 80: Leden 1942 – sokolové proti Heydrichovi. On-line: https://www.vhu.cz/atentat-80-leden-1942-sokolove-proti-heydrichovi/ 

ELIÁŠ, Alois, PASÁKOVÁ, Jana, PASÁK Tomáš, MOŽNÁ-MEISNAROVÁ Fany. V boji a zajetí. Praha: Práh, 1999.

KYKAL, Tomáš. Sokolský výzvědný oddíl - rozpačitý projekt elitní formace České družiny. On-line: https://www.vhu.cz/sokolsky-vyzvedny-oddil-rozpacity-projekt-elitni-formace-ceske-druziny/

MATĚJČEK, Petr. Sokol v první světové válce a krátce po ní. On-line: https://www.vhu.cz/sokol-v-prvni-svetove-valce-a-kratce-po-ni/

PASÁK, Tomáš. Generál Alois Eliáš a odboj. Praha: Melantrich, 1991.

TYRŠ, Miroslav. České velení a názvosloví vojenské dle reglementů a polní služby c. k. pěchoty rakouské. Praha: dr. Edvard Grégr, 1867. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:8242a140-168e-11e5-b9a6-5ef3fc9ae867

WAIC, Marek. Sokol v české společnosti 1862-1938. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 1996.

Založení Sokola v Pařízi. On-line: https://www.sokoldeparis.com/zalozeni-sokola/ 

Vzdělávatelské listy: Pluky stráže svobody. Roč. 2018, č. 4. On-line: https://sokol.eu/assets/download/1804-pluky-straze-svobody.pdf

Jak působil X. slet. In: Sokolský věstník. 4.3.1946. S. 100.

https://www.vets.cz/vpm/6285-narodni-pamatnik-na-vitkove-kolumbarium/

https://www.legie100.com/krev-legionare/100492

https://www.legie100.com/krev-legionare/118555