V listopadu minulého roku jsme vás informovali o slavnostním odhalení pomníku věnovaného památce československých legionářů v moldavském Kišiněvě. Vzhledem k zájmu, který tento příspěvek na sociálních sítích vyvolal, přinášíme podrobnější informace k jeho historii i současnosti.
Květnové povstání českého lidu v roce 1945 si v Praze vyžádalo životy nejméně 2898 obyvatel a dobrovolníků z okolních obcí. Řešení otázky označení míst, kde padli, či byli zavražděni, se stalo otázkou polemik v tisku i v organizacích. Dodnes na některých ulicích nalezneme plastiku přísahající ruky od Karla Pokorného, která tyto bojovníky označuje.
Křesťanské hřbitovy v muslimských zemích bývalého Sovětského svazu často odrážejí exodus ruské menšiny z těchto oblastí. Zdejší hřbitovy často připomínají pohled do minulosti, s rozvalenými a poničenými náhrobky, zřícenými hroby, zarostlými trávou a křovím. Nicméně najdou se výjimky. Taškent, podobně jako před sto lety, stále zůstává jedním z mála míst, kde se relativně dobře pečuje i o křesťanské hřbitovy, poskytující jim důstojné místo v historické paměti.
Dnes si připomínáme výročí Čeljabinského incidentu, který zažehl konflikt mezi československými legionáři a bolševiky. První čs. legionář v Čeljabinsku zemřel již o dva dny dříve 12. května 1918. V bojích, které po incidentu následovaly v samotném městě a okolí padly další desítky Čechů a Slováků. Dnes jsou připomínáni na novém památníku u čeljabinského nádraží, na němž je vytesáno 262 jmen.
Ve dnech, 11. – 12. května 1945 proběhla bitva u Slivice na Příbramsku, poslední ozbrojené střetnutí na československém území na konci druhé světové války a jedna z posledních významnějších vojenských operací druhé světové války v Evropě. Došlo k ní tři dny po bezpodmínečné německé kapitulaci. Proti nepřátelskému uskupení hitlerovské branné moci bojovali bok po boku dobrovolníci z řad domácího hnutí odporu, sovětští partyzáni a jednotky tří ukrajinských frontů (1., 2. a 4. UF) a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru 3. americké armády. Předtím zasáhli do bojů i vojáci Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Andrejeviče Vlasova.
Dnes si připomínáme statečného účastníka druhého odboje, Jaroslava Zárubu, majora in memoriam. Narodil se 26. dubna 1907 v Třeboni a po maturitě na gymnáziu absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. I přes své právnické vzdělání dal přednost vojenské kariéře. V roce 1942 se připojil k odboji a svou statečnost prokázal v květnu 1945, když se účastnil bojů o budovu rozhlasu v Praze. Bohužel, dne 8. května 1945 byl zraněn a o dva dny na následky zranění zemřel. Jeho památka žije dál prostřednictvím desky na budově pražského rozhlasu, památníku generálního štábu a dalších míst.
