Po dobytí Penzy na konci května 1918 musela západní skupina Československé armády na Rusi překonat řeku Volhu a jedno ze správních center Povolží – Samaru. Samarský sovět se rozhodl legionářský nástup na město zničit u vsí Lipjagy (dnes Novokujbyševsk). Bitva u Lipjag skončila 4. června 1918 rozhodujícím vítězstvím československých zbraní. Připomínání legionářských obětí a skutečné důvody konfliktu legionářů s bolševiky je v oblasti dodnes tabu.
Dnes si připomínáme 82. výročí úmrtí československého vojáka a letce, plukovníka in memoriam Oldřicha Jambora. Po nacistické okupaci Čech a Moravy odešel do exilu, aby bojoval za obnovení Československa. Jako pilot 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force absolvoval 34 operačních letů a účastnil se významných misí. Byl oceněn mnoha vyznamenáními a jeho památka žije dál.
Důležitý železniční uzel Penza byl pomyslným startovním bodem přesunu československého vojska z Rusi do Francie. Českoslovenští legionáři se zde setkávali s česko-slovenskými bolševiky a jejich agitací již dlouho před vystoupením. Nebylo to snadné soužití. V době vystoupení proti bolševikům na konci května 1918 se zde odehrála jedna z největších bitev, kterou legionáři v revolučním Rusku proti bolševikům svedli.
Atentát na Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa, patří k nejvýznamnějším událostem druhé světové války. Tato odvážná akce, známá pod kódovým názvem "Operace Anthropoid", byla výsledkem pečlivé přípravy československých odbojářů, jejichž cílem bylo eliminovat "kata českého národa".
Po skončení Pražského povstání se Praha potýkala s mnoha problémy, včetně množství improvizovaných hrobů osob padlých v květnových bojích o Prahu. V celé metropoli se pro pohřbívání využívaly různorodé dostupné lokality, jako dvory, parky a školní pozemky. Často se jednalo o mělké hromadné hroby, které byly hygienicky závadné a nevhodně umístěné z pietního hlediska. Některé hromadné hroby německých vojáků a civilistů, pokud byly dostatečně hluboké, zůstaly na původním místě mimo hřbitov. V letech 1945–1948 byla většina hromadných hrobů a hrobů jednotlivců postupně exhumována a ostatky přeneseny na pražské hřbitovy.
V severočeském městě Rumburku povstali dne 21. května 1918, v závěrečné fázi první světové války, čeští vojáci, příslušníci náhradního praporu střeleckého pluku č. 7. Tito vojáci, většinou navrátilci z ruských zajateckých táborů, byli na jaře 1918 osvobozeni díky Brestlitevskému míru a rychlému postupu vojsk centrálních mocností na Ukrajinu. Mezi popravenými vůdci vzbouřenců byl i vojín František Noha, rodák z Dobřan u Plzně, který po více než dvou letech v zajetí toužil uniknout nesmyslné válce.
